Legendární vídeňská Arena, neděle večer. Už ani nevím, kdy jsem tu byl naposled, poprvé to bylo snad někdy v roce 2012, když ji roztřískali Converge, ale to místo si svou specifickou atmosféru stále drží. Tak jako asi 99.99999 % lidí jsem se s Deafheaven seznámil díky Sunbatheru aka Sluncekoupači. Růžový black metal, co vlastně není black metal, ale zároveň byl mnohem víc black metal, než je teď.

Nad černí deštníků, jež liják zkrápí… zkrápí…, / pomalu sunul čas hodiny k hodinám. / Daleko od lidí, daleko od cizoty / zbytečných hovorů a nudných veselí / hrál vítr nad městem a rozházel si noty, / démanty velkých krup. A římsy řinčely. (Ivan Blatný)

Hvězdy večera na sebe nenechaly dlouho čekat a jejich nástup byl vskutku epický; cover klasické skladby Harolda Arlena Somewhere Over the Rainbow, psychedelicky vmísený do posmutnělé písně Hold On nastolil na nadcházející chvíle příjemně vysokou laťku.