Když se asi s půl hodinovým zpožděním vypotácela z čím dál hustější mlhy středně vysoká postava s plnovousem, většina horlivě vyčkávajících fanoušků začala radostně výskat – k údivu se však nejednalo o jednoho z hlavních protagonistů večera, Anguse Stonea, ale o podobně vyhlížejícího australského zpěváka Steva Smythe. Ten byl pro mnohé překvapením, jelikož se na propagačních plakátech ani na vstupenkách jeho jméno nevyskytovalo. Při roli „rozehřívače“ si ale počínal znamenitě; bez podpory bicích zahrál za doprovodu bluesové kytary přiměřeně dlouhý set o šesti písních a svým osobitým vystupováním si publikum lehce přitáhl na svou stranu.
Hvězdy večera na sebe nenechaly dlouho dlouho čekat a jejich nástup byl vskutku epický; cover klasické skladby Harolda Arlena, Somewhere Over the Rainbow psychedelicky vmísený do posmutnělé Hold On nastolil pro nadcházející chvíle příjemně vysokou laťku. Ta již možná nebyla překonána, ale díky mnoha chvílím se jí alespoň letmo dotýkala. Již s prvním ťuknutím do klavíru se sourozencům podařilo v sále navodit velice intimní a přátelskou atmosféru, která vydržela po celou dobu trvání koncertu a která musela vnést klid do duše mnohým z přihlížejících.
Setlist, na kterém z drtivé většiny převažovaly skladby z posledního alba Down the Way, se skládal z patnácti písní a nechyběl žádný z hitů jakou jsou Big Jet Plane, Just a Boy či po roce oprášený Paper Aeroplane. K malému překvapení to však nebyly osvědčené šlágry, které se zařadily mezi nejsvětlější okamžiky večera, ale téměř sedmiminutové skladby Anguse Stonea Drawn Your Swords a Yellow Brick Road, při které se Julia odpoutala od klavíru a se závěrečným sólem předvedla, jak všestranná hudebně je.
Nadmíru povedené představení se však neobešlo bez drobných kaněk – tou první byl utahaný cover písně The One That I Want z filmu Pomáda, který odprezentovala Julia sama na akustiku; zde se jen potvrdilo, že největší síla této dvojice tkví právě ve vzájemné souhře a umění se navzájem doplňovat. Druhou vadou bylo samotné vídeňské publikum, které jakoby nechtělo či nedokázalo s interprety spolupracovat a svým častým povídáním nabourávalo magickou atmosféru vzniklou v sále. Sečteno a podtrženo, folkaři Angus & Julia Stone zanechali ve vídeňské Areně po hudební stránce více než povedený dojem, který ještě umocnilo laskavé a sympatické vystupování. Snad v příštích letech zavítají také do České republiky, je totiž určitě o co stát.
Angus & Julia Stone, Vídeň (AT) – Arena, 12. 5. 11
