Chladný den, větrno a jen kousek zbývá k tomu, aby se rozpršelo. Pocit nepříjemné vlezlé zimy dominuje, stále si však pamatuji několik různých zvuků města, které jsou tak výrazné, ale přesto jako bychom už je ani nevnímali. Zvonění tramvají, bez toho by Brno snad neexistovalo, dá se tu však najít víc. Třeba bouchání plechu v počasí, že by ani psa nevyhnal, na střeše kopce pod Petrovem, odkud jsou vidět vlaky a teprve v ten moment je začínám taky slyšet. Přitom jsou tu odjakživa, od doby, kdy jsem se narodila, a ještě dávno předtím.