Na první březnový čtvrtek bylo krásně ošklivo, akorát počasí na žalný projev Jono McCleeryho. Ohlodaný na kytaru a čistý zpěv dokázal soustředěnému publiku přenést dost na rozdmýchání nostalgie... zvlášť při poslední skladbě Tommorow jsem cítil vděčné, tiché příjímání. Trocha tření a vlnění, která McCleerymu scházela k vyhnání divné zimy, přišla v podobě minimalistických Grandbrothers. Výboje silné statické elektřiny, rozmáchlé údery metličkami o modifikovaný kladívkový klávesový nástroj, dokonalý timing a silná synchronizace s elektronikou vytvořili stabilní groove, který rozhicoval všechny, kdož neseděli vpředu.

Březen, do klubu vlezem. Olomoucký Jazz Tibet Club představuje program na další měsíc a lahůdek se najde hned několik: křehký islandský klavír, experimentální i moderní jazz, ambientní, elektronikou protkané písničkářství. Stačí prstem zalovit.