Poprvé a doteď i naposledy jsem byla ve Fóru Karlín před pěti lety a nemůžu říct, že by mě zvlášť zaujalo. V hlavě mi utkvěli nepříjemní security, zbytečně přísná pravidla i špatný zvuk. Tuhle sobotu se ale cesta do Karlína i v dešti a vichřici vyplatila. Celkově mě, pro mě první zkušenost s festivalem Spectaculare, překvapila bezchybnou organizací a atmosférou.

V polovině února už pošesté začne v Praze širokospektrální festival, který původně nabízel alternativu k letnímu dění v období třeskutých mrazů. Najednou jste si mohli jít zatančit na berlínskou klubovou elektroniku nebo objevit zcela nové rozměry poslechu hudby, ať už se to odehrávalo v NoD nebo chrámu sv. Salvátora. Na první ročníky festivalu Spectaculare mám stále velmi živé vzpomínky, od nočního bloumání zledovatělou Prahou po vyrábění dronu se Sylvainem Chauveau, který byl překvapen, že na workshop dorazila holka. Dnes, doufám, už to není zase takový div a workshopy nás na Spectaculare budou čekat i letos. Festival zahájí taneční představení Rafales choreografa Benjamina Betranda, jehož inspirovala „nevypočitatelná vzdušná substance, která se prolíná i skrze hmotu.“ A pak bude následovat jeden zážitek za druhým: Apparat, Jon Hopkins, showcase experimentálního labelu Erased Tapes či manchesterského vydavatelství Gondwana Records. Cross Club připravuje live set polského producenta Hatti Vattiho, v Rudolfinu zazní adaptace Bachova díla v podání cellisty a skladatele Petera Gregsona.