Těsně před koncertem v libereckém Vokně jsme se s Albertem Romanuttim alias Bertem sešli v salónku místního pankáčského doupěte. Překvapivě jde o jedno z mála míst, které nepostrádá genius loci a kde je v pátek v sedm večer ještě relativně klid. Pro rozhovor se netradiční lokace ukázala jako perfektní volba. Nejdřív se navzájem omlouváme za místo, za zpoždění, za to, že je všechno trochu na knap, ale vzápětí vládne spokojená atmosféra a vlastně se mi posléze ani nechce vstávat z gauče. Dostaneme se k estetice skladeb, vzpomínání i okénku o vážné hudbě.

vychází za podpory

Ministerstvo kultury ČR
Nadace Český hudební fond

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.