Dramaturgie festivalu to rozhodně nedělá příchozím jednoduché, o to větší potěšení přináší objevování skrytých klenotů. Náročnost jednotlivých setů se během tří dnů stupňuje a v některé momentech je opravdu náročné si říct, na co ještě zbývají síly a kdy je lepší jít pryč nehledě na fomo. Hlasitost vystupujících i těkavost projekcí někdy může působit neúnosně, přitom už pouhá přítomnost na festivalu je víc než inspirativní. Jen málokterá akce (nebo kolektiv) si u nás našel tak silnou identitu, přesto se v ní neusadil a nebál se adaptovat na novou realitu. Lunchmeat může být čímkoliv, a přesně tenhle pocit dodal i svým fanouškům. Překonat strach ze změny přináší osvobození.

„Nikdy jsem nešel do klubu s myšlenkou, že z toho udělám dílo, ale tato zkušenost mě inspirovala k tomu, abych zcela přehodnotil své chápání pohybu a tance. Je to zkušenost se dvěma způsoby soužití ve světě: jedním je vaše zkušenost se sebou samým a druhým je komunitní aspekt,” řekl Michele Rizzo v rozhovoru pro Electronic Beat. „Tyto dvě zkušenosti se plně prolínají jedna do druhé způsobem, který je těžko uchopitelný.” Zahájení Lunchmeatu proběhlo během grand openingu Národní galerie a Prague Art Weeku, kdy Michele Rizzo představil HIGHER xtn., původně připravené pro amsterdamskou galerii Stedelijk.

Páteční večer patřil spojení festivalu Lunchmeat a Heartnoize, kteří v prostorách Anežského kláštera Národní galerie uspořádali přehlídku elektroniky a audiovizuálního umění.