Dramaturgie festivalu to rozhodně nedělá příchozím jednoduché, o to větší potěšení přináší objevování skrytých klenotů. Náročnost jednotlivých setů se během tří dnů stupňuje a v některé momentech je opravdu náročné si říct, na co ještě zbývají síly a kdy je lepší jít pryč nehledě na fomo. Hlasitost vystupujících i těkavost projekcí někdy může působit neúnosně, přitom už pouhá přítomnost na festivalu je víc než inspirativní. Jen málokterý kolektiv (nebo akce) si u nás našel tak silnou identitu, přesto se v ní neusadil a nebál se adaptovat na novou realitu. Lunchmeat může být čímkoliv, a přesně tenhle pocit dodal i svým fanouškům. Překonat strach ze změny přináší osvobození. (Jakub Béreš)
Lunchmeat Festival, Praha – různá místa, 25.–30. 9. 23