Konektiv Night Vol. VIII přišel a odešel a opět představil tři nové hudební spojení, která v Alfredovi ve Dvoře propojují zdánlivě neslučitelné žánry. Ačkoliv letošní Konektiv hudebníci již své práce představili v hlavním městě, čekají je ještě tři koncerty v rámci Konektiv on Tour. Letos navíc Konektiv přidává další město – k programu se připojuje Chomutov, který je na řadě jako první, a tři účinkující tak míří do malého města s velkou historií na úpatí Krušných hor. Následují Hradec Králové a Brno, což dává performerům možnost vyprecizovat své vystoupení, rozvíjet jej nebo doladit podle libosti.
Britsko-malajský skladatel a hudebník Theo Alexander a Lucie Vítková otevřeli Konektiv Night VIII promyšleným setem, který ukázal introspektivní tvůrčí proces obou umělců – pomalu se rozvíjející a udržující atmosféru meditativního soustředění. Poprvé se dvojice nemohla setkat na zkouškách až do několika dní před koncertem. Vítková strávila rezidenci na Novém Zélandu, a tak museli oba spolupracovat na dálku, což možná přispělo k povaze jejich vystoupení: každý z nich s velkou laskavostí nechával prostor tomu druhému a přidával vrstvy trpělivě, téměř až studijním způsobem. Výsledkem byl koncert, který publikum kolébal v promyšlené kakofonii vlídných zvuků. Následující dvojice, Ursula Sereghy a brazilský kontrabasista Luan Gonçalves, vstoupila na scénu před publikem s otevřenou myslí. A to, co následovalo, byl neskutečně labyrintický set, proplétající se zvukovými teritorii od srdcervoucí emotivnosti přes jemně jazzové polohy až po ryzí hravost. Co mi bylo během jejich vystoupení nejzřetelnější, byla intenzita jejich propojení: neustálý oční kontakt, tichý smích a úsměvy při společné navigaci světem tvořeným pro Sereghy typickými bublajícími postavami a vlnícími se zvukovými krajinami. Konektiv Night Vol. VIII také přivítal svého prvního jihoamerického umělce, a dokonce vytvořil i premiéru pro Gonçalvese, který dosud nikdy předtím na pódiu nezpíval. Závěrečné vystoupení v podání pražské producentky a zakládající členky transfem kolektivu Estrogun, Bugiebby, a amerického grindcore hudebníka Mikea Ianucciho přišlo jako tsunami. Byla jsem až zaskočená performativní silou tohoto dua a zvláštně dojemnou stránkou jejich emo-hardcore setu. Zatímco Ianucci mistrně přinášel hluk a chaos prostřednictvím své basové kytary, Bugiebby zpívala z plných plic texty prostupující od strašidelných ech po koketní autotune.
Loňská Konektiv Night byla krásným zážitkem, ale zároveň temným momentem v historii, kdy se Donald Trump ujal úřadu podruhé. Letos, když jsem mířila do Alfreda ve Dvoře, četla jsem o vítězství Zohrana Mamdaniho v boji o starostu New Yorku. Přestože jeho vítězství je významné, bohužel je zastíněno celosvětovým trendem posunu k ultrapravicovému konzervatismu. Tento trend je všude kolem nás i doma, kde neuvěřitelně nenávistné postavy jako Filip Turek získávají vedoucí role a miliardáři jako Andrej Babiš jsou v úřadech, aniž by měli zájem o udržitelnou budoucnost. Přesto bereme naději tam, kde se dá – a vítězství jako Mamdaniho nebo Catherine Connollyové v Irsku bychom měli chápat jako majáky v pálícím světě vyděšeném sám sebou. Stejným způsobem jsou i spojení vytvářená mezi lidmi prostřednictvím umění, které ukazuje krásné, nečekané a fascinující, momenty, které stojí za to chránit a pevně držet uprostřed všeobecného strachu.
Autorka je spoluorganizátorkou Konektivu.
Pod článkem následuje galerie z koncertu v Alfrédu.
Konektiv Night Vol. VIII, Praha – Alfréd ve dvoře, 5. 11. 25
Konektiv Night Vol. VIII, Druhé patro – Chomutov, 21. 11. 25
Konektiv Night Vol. VIII, Divadlo Drak – Hradec Králové, 5. 12. 25
