Šestý ročník festivalu v lese, bez plotů a hranic. Hodně bláta a moc deště. Nikoho to však neodradilo od průběžného vysílání příjemných vibes naladěných na vesnickou atmosféru. Improvizovaná stage uprostřed polí (lesů a rybníků) a jurty s programem, který spojil na jednom místě kapely a kulturní podhoubí z několika koutů Česka. Pražský klub Punctum v maličkém stanu kdesi v zákoutí, poetická stage pod kurátorstvím Libora Staňka, dechberoucí elektronika maďarského producenta Ficture, tepající beaty zvedající každou podrážku od země, jimiž rozproudil krev v žilách Mojmír Měchura alias Trauma, táborákový koncert Severního nástupiště u plápolajícího ohně. A pak taky početná kytarová paráda – zahráli nám sinks, a dále třeba Snackthief, Beps'n'Johnnies, Science Killer, Pacino, Walden...Křehké melodie a své záhadné světy uvedly Margo či Ima Teva.
Básník a hudebník Pavel Zajíc vydal dvě literární veřejností uznávané sbírky Ona Místa (2013) a Peníze (2018). Zároveň působí v undergroundové kapele Ťovajz a spol., s níž nedávno vydal desku Hořící Berdej. Došlo na ní ke zhudebnění celkem čtyř poém od nedávno zesnulého Jaroslava Erika Friče. V tuzemském kulturním prostoru je slovo underground chápáno rozporuplně. Tímto termínem – s jeho odkazem na minulost – se totiž stále označuje především tzv. druhá kultura, jejímž vůdčím duchem byl český teoretik, básník a zároveň manažer hudební skupiny The Plastic People of the Universe Ivan Martin Jirous. Právě perzekuovaná kapela svou unikátní tvorbou stanovila jakýsi primární obraz „undergroundové“ hudební estetiky, jež se stala interpretačním středobodem pro recepci zmiňovaného pojmu.
