V soutěži o nejpodivnější název kapely by mohli soutěžit třeba s Neřvi mi do ucha. A jak už je pravidlem, za jmény, z nichž zdánlivě srší recese, se schovává hudba, z níž srší pozoruhodnost. Psychedelický flákač na odstřel si dobrých patnáct let hrál pro pár kamarádů a nahodilých návštěvníků klubů, neopíral se o žádnou nahrávku či relevantní informace na síti. S koncem dubna se vše mění. A v člověku nezvratitelně vyvstává otázka, jak něco takto poměrně ojedinělého mohlo žít tak dlouho bez většího povšimnutí.