Na sobě dlouhý kabát, zahalený obličej. Kráčím noční Prahou podél tramvajových kolejí, na chvilku mě ukryje tma, když procházím pod mostem, pak zabočím doleva a ocitám se na malém dvorečku. Mířím ke dveřím, u kterých stojí vysoká postava s černou, protáhlou maskou. Z kapsy vytáhnu pozvánku a vložím ji té osobě do ruky. Řeknu heslo a když jsem dotázaná, jestli znám pravidla večera, kývnu. Dnes se stávám někým jiným. Volím si novou identitu, určuji si svá pravidla hry. Maska, kterou mám na sobě, mě skrývá před okolním světem a je jen na mě, kolik sama ze sebe ukážu. Cokoli se dnes stane, tu zůstane.