The Nonsense Circus The Nonsense Circus Nat Kuz

Osobní pozvánky, fiktivní identity a mystický narativ. Tajemná party The Nonsense Circus

Na sobě dlouhý kabát, zahalený obličej. Kráčím noční Prahou podél tramvajových kolejí, na chvilku mě zahalí tma, když procházím pod mostem, pak zabočím doleva a ocitám se na malém dvorečku. Mířím ke dveřím, u kterých stojí vysoká postava s černou, protáhlou maskou. Z kapsy vytáhnu pozvánku a vložím ji jí do ruky. Řeknu heslo a když se ptá, jestli znám pravidla večera, kývnu.

Mám na sobě masku. Nesmím být rozpoznatelná, používám atributy, které mě zahalují, zároveň ale vyjadřují, kým se tento večer stávám. Jsem avatarem, skrz kterého zkoumám flexibilitu své osobnosti. Zůstávám anonymní. Hraji hru, jejíž pravidla jsem si sama určila. Neprozrazuji svou identitu a transformuji se do nové postavy. Jsem diskrétní. Respektuji pravidla a ostatní účastníky, kteří chtějí zůstat anonymní. Nikomu neřeknu, jaký kostým nosím, ani těm, které jsem pozvala. Co se na karnevalu stane tu zůstane.

Sestupuji po schodech dolů, míjím bar a vcházím do středně velkého sálu. Je plný postav podobných mému já – zahalených a tajemných. Přes celé pódium je natažený průhledný závěs, za ním prosvítá červeně nasvícená figurína obalená bílou látkou. Kousek od pódia je pult u kterého stojí DJ, taky zahalený. Na pozvánce byl napsaný line up, zřejmě jde o Archangela Embassy nebo Thespiana, jednoho z českých DJs, kteří si změnili jméno. Tento večer zahraje ještě český Trauma, pak bude následovat tribal house od litevského JM a světové elektro od bulharsko-německého Goro. Sálem zní klubová hudba, vmísím se do davu a tancuji.

Odbije půlnoc, když se na pódiu objeví tři ženské postavy. Hudba ustala, místo ní se sálem rozléhá pravidelný tlukot. Postavy se vlní do rytmu, jedna z nich drží žezlo. Začíná tajemná performance, jakýsi rituál zrození, při kterém performerky vstupují do publika a nakonec na pódiu žezlo zapalují. Pak mizí a party pokračuje. Někdo mě chytne za ruku a řekne mi, ať jdu s ním. Vede mě kolem baru k tajným dveřím, které odemyká. Ocitám se před bílou obrazovkou, u které leží masky. V místnosti je více lidí, zřejmě nejsem jediná kdo je do tajemství zasvěcen. Nasazuji si jednu z masek a najednou v obrazovce vidím sebe sama. Jde o parafrázi na změnu identity, když si nasadím masku, můžu objevit nové aspekty svého já, vysvětluje mi postava.

Večer založený na anonymitě, fiktivních identitách a mystickém narativu. Bylo by hezké, kdyby koncept party fungoval, je ale složité zůstat skrytá. Tahle akce oslovuje poměrně úzký okruh lidí a spousta známých mě rozeznává už jen podle postavy nebo způsobu chůze. Někteří si po půlnoci sundávají masky, odhalují své pravé identity. Možná to ale nevadí. Důležitá je možnost vžít se do nové role. Navíc jde zatím o první akci tohoto typu, která spíš celý cyklus uvádí. Tento projekt je výjimečný tím, že diváka vytrhává z role pouhého konzumenta, který na party přijde jen aby si koupil drink a zatančil si. Místo toho je vtažen do příběhu, nucen vyrobit si masku, vymyslet novou identitu a zapojit se do hry.


The Nonsense Circus, Praha – Underdogs' Ballroom & Bar, 4. 5. 18

Komentáře

vychází za podpory

Ministerstvo kultury ČR

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.