Noshit no. 4 Noshit no. 4 Marcel Skýba

Foto: NoShit no. 4, Olomouc – 15 minut, 13. 10. 17

Chvíli mi trvalo, než jsem se z toho večírku vzpamatoval, krom toho už dlouho nepamatuju tak vydatný víkend jako byl tento, protože po Noshitu se v sobotu odehrál shoegazeový dýchánek s americkýma Ceremony v Přerově a undrošský nářez SRPR v Ostravě a v neděli jsme to zakončovali power impro zážitkovkou Poisonous Frequencies v olomoucké Ponorce anebo francouzsko-belgickýma Rraouhhh! a Mr Marcaille pod promotérskou vlajkou ostravských Chee chaaků. Co se dělo za slezsko-hanáckými hranicemi jsem radši ani nezjišťoval. Všechno jsem nestihl, ale většinu z toho jo, tak to berte jako důvod, proč ohlédnutí za čtvrtým olomouckým Noshitem přichází teprve teď.

Po předchozích edicích, vyplněných aspoň několika zavedenými tvářemi, nás možná překvapilo, že většina jmen byla ve vodách současné elektronické scény téměř neznámá. Za to však může především to, že se týmu Noshitu podařilo dotáhnout několik projektů, které buď premiérovaly, případně to pro ně byl jeden z prvních koncertů pod novým jménem apod. To nicméně kvalitě neubíralo, a ačkoliv se večerem prolínalo několik různých hudebních stylů, všechno šlapalo jak hodinky.

Vizuálu čtvrtého Noshitu vládlo vedle již tradičních úvéček zlato a lesk. Na stěnách termofólie, ze stropu visící trsy zlatých banánů, nad pódiem zrcadlo, ... Přišel jsem až po desáté a jakmile jsem se procpal skrze kouřící dav před klubem, zaslechl jsem od pódia dubstepový nájezd následovaný energickým rapem v postmetalovém hávu. Kluci z několikačlenného projektu EZHZT (ze kterého jsem stihl jen závěr) se tomu odevzdali a rozjeli nadupanou show jak z klipu na MTV. Pauzu po jejich koncertě jsem věnoval kouření a rozhovorům před klubem a zpátky jsem se vrátil, až když se chystal rozjezd Itchy Elbow – premiérový akt blonďaté polovičky Killiekrankie. Veskrze pozitivní vlna Killiekrankie byla odsunutá bokem a místo toho jsme dostali o něco meditativnější set, protkaný linkami psychedelie. Sem tam se ještě chytla nějaká melodie, ale jinak jsme tepali v docela ostrém tempu kyselé rytmiky.

Po Itchy Elbow nastoupil Felix Baller, tajemný producent, kterého síť nezná. Rozjel řádně našlápnutý taneční set se silnou dávkou temného techna, obtančeného polámanými melodiemi synťáků. Jak jednoduše se dá připravit dobrá tancovačka. Náboj trochu rozředily až ambientní vlnky pohupujícího se dreamy setu dvou českých tvůrců spojených v projektu Two Pixels Above. Ten až ke konci téměř hodinu a půl dlouhého výstupu trochu rozpustily d’n’b beaty a připravili tak publikum na následující hvězdičky olomouckého rokoka. Tři overálky, tři řady mašinek, vokodér. Diesel Diesel Max zahráli svůj druhý olomoucký set a bylo poznat, že od posledního koncertu v Metru nastřádali spoustu nových nápadů a zkušeností. Po delším rozjezdu se všechno rozpumpovalo v hutné rytmice, rafinovaných nájezdech, polámaných přechodech a rokokové ornamentice. Muzika, v dobrém slova smyslu přesycená vlivy tří muzikantů, jejichž spojení vnáší nové naděje zvukovému experimentování na taneční scéně.

Končilo se pozdě, ani nevím, kdy přesně, světlo ještě nebylo. V uších hukot, v očích jiskry, v nohách únava. Zase jeden nářez za náma a těšme se, co Noshit tým přinese příště. Doufejme, že to budou konečně nějaké nadějné producentky, kterýma nejprogresivnější elektro party v Olomouci právě neoplývá. (Lex Barker)

Komentáře

vychází za podpory

Ministerstvo kultury ČR

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.