ArchiveV poslední době jsem se začal čím dál tím více setkávat s názory, že optimální délka koncertu (tedy délka, při které představení diváka ještě nenudí) se pohybuje někde kolem pětačtyřiceti minut. Delší porce muziky se pak dá prý překousnout, pokud se jedná o kapelu, která je pro posluchače opravdovou srdcovkou a ještě k tomu zahraje většinu z jeho oblíbených písní.
Sám jsem si tohle tvrzení mohl otestovat na pražském koncertě trip hopové formace Archive, která zavítala do zdejšího Lucerna Music Baru. Ačkoli je můj vztah k nim kladný, za svou srdcovku bych je označit opravdu nedokázal - když pominu několik poslechů z YouTube, znám důkladně pouze jejich desku You All Look the Same to Me, která je navíc už více než deset let stará. Bylo mi tedy předem jasné, že většina písní pro mě bude velkou neznámou. Obzvlášť, když jejich nejnovější počin s názvem With Us Until You're Dead není starý ani půl roku.
A teď zpět k oné optimální délce - mohu upřímně říci, že pokud by tahle anglická parta předvedla pětačtyřicet minut dlouhý set, neodpustil bych jim to snad do konce života - nebo alespoň do příštího koncertu. Výtečné ozvučení (nejen) vokálů bylo dle mého soudu klíčem celého vystoupení - člověk lehce znalý angličtiny mohl i kvůli nikterak složitým textům kapely lehce porozumět, o čem že to vlastně zpívají. A to, že vystoupení nezabředávalo ani na okamžik do nudy měla na svědomí i specifická věc, kterou bylo neustálé střídání zpěváků - ti, které bychom označili za hlavní, byli totiž hned čtyři - Pollard Berrier s Davem Penneyem zastupovali mužské hlasy, jemnější melodie měly na starost Maria Q a Holly Martin. A ačkoli měly větší sílu písně zpívané právě některým ze zpěváků, ženské duo se podepsalo také pod několik znamenitých kousků - mezi vrcholy večera patřila bezesporu zbrusu nová skladba Build and Construct či jedna z úvodních písní You Make Me Feel. Z těch dalších bych vypíchl především melodickou Stick Me in My Heart, melancholicky mrazivou Again, která byla předvedena v akustickém kabátu a jež byla oproti studiové verzi zkrácena snad o polovinu, či zběsilou Fuck U, při které si mohlo konečně trochu více zakřičet i přítomné obecenstvo - jak už to totiž bývá zvykem, nejsnadněji se lidé chytají právě na slova typu fuck a shit. Budiž. Pozorovat tento jev opakovaně na každém koncertu už však působí poněkud směšně.
Rád bych teď reportáž uzavřel a napsal, že se koncert obešel bez slabých míst - bohužel, nebylo tomu tak. Ve chvíli, kdy se kapela po přibližně devadesáti minutách hraní odebrala za bouřlivého potlesku zaplněného klubu z pódia, převalovala se mi na jazyku jen slova chvály. Nicméně následující přídavky byly již poněkud zbytečné - většina z nich působila oproti předchozím skladbám jaksi unylým dojmem, čemuž nepomohl ani fakt, že se kapela po čtyřech odehraných skladbách vrátila na pódium ještě jednou - tam naštěstí zachránila slabší konec koncertu výtečná Bullets.
Verdikt je tedy jasný - regulérní setlist výtečný, s přídavky by to chtělo pro příště poněkud šetřit - nic víc vytknout nemohu.
Archive, Praha - Lucerna Music Bar, 2. 12. 12
