Americká čtveřice Warpaint se po návštěvě slovenské Pohody zastavila také v pražské Akropoli a před slušně zaplněným sálem přesvědčila (alespoň tedy mne) o třech věcech – v prvé řadě potvrdila čtveřice protagonistek status jedné z nejvýraznějších ženských kapel současné rockové scény, dále se ukázalo, že jejich debutové EP stále ještě nebylo překonáno a do třetice, že by kapele slušelo na pódiu (i mimo něj) častěji využívat akustické nástroje.
Koncert, jehož plánovaný začátek byl stanoven na půl osmou, se obešel bez předkapely, což v samotném výsledku nikterak nevadilo – na druhou stranu by však vzhledem k více než hodinovému zpoždění nějaké to vystoupení na rozehřátí také neuškodilo.
Čtveřice muzikantek se na pódium dostala až někdy kolem půl deváté a nástup to byl trochu roztržitý – dvě hlavní osobnosti Warpaint, Emily Kokal a Theresa Wayman, působily v prvních okamžicích unaveným až otráveným dojmem, což mohl mít na svědomí i poněkud horší počáteční zvuk. Nicméně při třetí písni s názvem Stars a především pak při následující Beetles se tato chladná bariéra začala lámat. Vždyť kolikrát se vám při koncertu stane, že kapela zahraje na přání fanoušků píseň ještě jednou? Pár minut trvající repríza Beetles vyloudila úsměv na tváři snad každého přítomného. Při této skladbě navíc svůj silný vokál konečně předvedla také Emily Kokal, jež do té doby působila poněkud zakřiknutě. A byl to především vokální výkon protagonistek, jenž posouval celkový dojem večera o několik levelů výše. Ne že by snad instrumentálně kapela nějak výrazně zaostávala, nicméně jednoduché kytarové linky připomínající kupříkladu britské the xx působily při dlouhotrvajících jamech trochu jednotvárně. Naštěstí však Warpaint předvedly i svou jemnější stránku – závěr regulerního setu osvěžilo sólové vystoupení Emily Kokal, jež předvedla akustickou Baby (včetně vtipné vsuvky v podobě písně Because the Night) z debutového alba The Fool – a ačkoli měla často velký problém zahrát několik akordů za sebou správně, výsledný zážitek byl úchvatný.
Vrcholem večera se však stal druhý přídavek v podobě písně Billie Holiday, při kterém se kapela přemístila k okraji pódia, kde za pomocí jedné španělky a čtyř vokálů přichystala všem přítomným nevšední dárek. Sympatické publikum navíc vyslyšelo prosbu o klid a na oplátku se tak všem zúčastněným dostalo až magicky působícího závěru. Krásná tečka také odkryla výrazný potenciál, jenž v kapele v této tišší poloze třímá.
Warpaint, Praha - Palác Akropolis, 10. 7. 12
