White Lies White Lies

White Lies v Praze obhájili post kapely, kterou stojí za to vidět živě

White Lies White Lies

Konečně. Už jsem opravdu začínala pociťovat mírnou skepsi, co se týče dalšího vývoje White Lies. Přestože jsme se s baskytaristou Charlesem Cavem loni shodli na tom, že druhé album bylo více o produkci než o pořádných refrénech, jaké kapela nastolila na svém debutu, jenž byl ve své době na britské scéně trochu zjevením, třetí počin zpočátku nepůsobil jako změna k lepšímu. Tedy ani jako změna, ani jako návrat ke kořenům. Alespoň, co se singlu There Goes Our Love Again týče. Nicméně albu Big TV by se šance dát rozhodně měla, minimálně naživo obstálo skvěle.

White Lies jsem viděla hrát živě už čtyřikrát na různých místech. Vlastně je sleduji už od první desky a v posledních dvou letech se mi zdálo, že to s nimi jde z kopce. A při pohledu na publikum jejich letošního pražského koncertu, které se mi v průměru zdálo o něco starší než to, jež se na ně přišlo podívat v roce 2011 rovněž do Lucerna Music Baru, jsem si říkala, že už to asi nebude taková party jako v době, kdy vydali svou druhou desku Ritual. Ta sice byla slabší než debut, ale u kapely, jež má jen dvě alba, je jasné, že minimálně polovinu písní budou tvořit ty vaše oblíbené. Zvláště když To Lose My Life... prakticky nemá jediné slabé místo a White Lies by ho mohli směle hrát v úplnosti. Také Big TV má ovšem v sobě více, než by se dalo zprvu odhadovat. Ale hlavně se White Lies dost výrazně posunuli, co se týče hraní naživo. Z těch čtyř koncertů, co jsem viděla, byl tento nejlepší.

In The Valley Below In The Valley Below

Jediným trochu nevýrazným momentem tak bylo vystoupení předkapely In The Valley Below. Stylový image, kdy ústřední duo mělo na sobě černobílé kostýmy a zpěvačka navíc elegantní klobouk á la Stevie Nicks z Fleetwood Mac, nepomohl k odvedení pozornosti od celkem nemastných neslaných písní, jimiž kapela disponuje. Chladný postoj je sám o sobě odrazující, protože fanoušci na živém koncertě, který patří do kategorie popu a nikoliv experimentální hudby, u níž snad ani není potřeba kontakt s hudebníky, očekávají trochu přívětivosti ze strany vystupujících. Ale pokud by In The Valley Below předvedli dechberoucí skladby, asi bychom jim to odpustili. Nicméně, to se nestalo. Jediné, co vybočovalo nebo alespoň trochu upoutávalo pozornost, byly bicí.

White Lies vyrostli. Pořád sice hrají v malém klubu, nedosahují zatím halových rozměrů kapel jako Biffy Clyro nebo Hurts, ale už to není jednoduchá kytarovka, jejíž hlavní hybnou silou vždycky byl a stále je temný hlas Harryho McVeigha. Naživo zní velmi komplexně, na pódiu leží bohatý arzenál kytarových efektů a kapela má posílenou i vizuální stránku svého vystoupení. Osvětlení koncertu s využitím laserů zvláště v malém klubu působí velmi nápaditě a krásně sjednocuje starší i nové skladby v jednolitý celek.

White Lies -  Big TV White Lies - Big TV

A sjednotit tvorbu White Lies není snadné. Na úvod trojice spustila jeden ze svých největších hitů To Lose My Life, aby se vrátila do bodu, kde začala a mohla na to navázat. Když hrála skladby z debutu, i podle reakcí publika bylo poměrně bez debat zřejmé, že první deska je tou nejsilnější položkou v diskografii White Lies. Ale byly tu další dvě zásadní věci, které teprve udělaly z tohoto večera výborný koncert. Zaprvé pečlivý výběr skladeb ze všech tří alb, aby ani na chvíli atmosféra nezřídla a neustále zněly melodické refrény a výrazný hlas Harryho, aniž by vás přepadla nuda. Tedy opravdu to nejlepší, co White Lies ve svém repertoáru mají a k tomu navrch ještě coververze Princovy I Would Die 4 U. Zadruhé vrcholné nasazení celé kapely včetně zpěváka, který je spíše introvertem, ale tentokrát se snažil a stačilo mu jen pár náznaků, pár slov a mírný kontakt s publikem, sem tam spokojený úsměv. Harry zpíval sebevědomě a tak, jak se to v písních jako Death nebo Fairwell To The Fairground patří. Z minulého vystoupení na Pohodě měli totiž nejen u mě White Lies vroubek, že právě tohle zpěvákovo nasazení citelně chybělo. Teď ho s radostí mažu. Po tomto koncertě je samozřejmé, že stojí za to na ně jít i příště.

White Lies + In The Valley Below, Praha – Lucerna Music Bar, 17. 11. 13

Setlist:

To Lose My Life

There Goes Our Love Again

A Place To Hide

Mother Tongue

Streetlights

Farewell To The Fairground

Be Your Man

E.S.T.

The Power & The Glory

Getting Even

Unfinished Business

I Would Die 4 U (Prince)

First Time Caller

Death

Přídavky:

Big TV

Bigger Than Us  

Komentáře

vychází za podpory

Ministerstvo kultury ČR
Nadace Český hudební fond

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.