Built to SpillRed Hot Chili Peppers, Green Day, Linkin Park, Seal, Cher... asi nepřekvapí, že všichni tito hudebníci jsou zástupci labelu Warner Brothers (Bros). Jenže při prohlížení jejich katalogu narazíte i na pár překvapivých jmen. Jedním z největším „šoků“ jsou jistě američtí „indie“ rockeři Built to Spill. Tedy kapela s bizarními klipy, která točí (zvukově) jednu a tu samou desku dokola. Na Warner Bros se přesto drží už dvacet let, nicméně i tato éra po vydání letošní desky Untethered Moon končí...
Není složité odhadnout, co před lety Warner Bros na hudbě Built to Spill zaujalo. Krátké popové písničky s hitovým potenciálem byly předpokladem, že by kapela kolem Douga Martsche mohla během let ještě více „vyměknout“, uhladit svůj zvuk a přerůst z malé nezávislé kapely na skupinu stadionových rozměrů (jak se to stalo třeba s Modest Mouse). Paradoxem ale je, že „nejpopovějším“ počinem zůstává ten (There's Nothing Wrong With Love), který vydali těsně před podepsáním lukrativního kontraktu. A první deska s velkým labelem za zády? Experimentálně laděná Perfect From Now On obsahující osm písniček, z nichž jen dvě měly pod šest minut...
Proč vlastně kapela tehdy podepsala? „Bylo mi pětadvacet. Nikdy jsem si ani nepředstavoval, že bych se hudbou mohl živit. Bral jsem to jako zábavu. A najednou přišla tahle nabídka. Stejně jsem ale myslel, že si za pár let zas najdu normální práci,“ popisuje frontman Martsch, který sám sebe považuje za poněkud neschopného, co se týče obchodních strategií a byznysu. Vždy ho zajímala především hudba a když se naskytla možnost, aby se o ně v tomhle ohledu někdo staral, rád to uvítal. Jenže nyní, když jim vypršel kontrakt na šest desek, se Built to Spill ocitají na rozcestí. „Je mi 45 a představa, že bych si teď měl najít nějakou jinou práci je docela znepokojivá. Musím to zkrátka nějak vymyslet, jak se z toho dostat, abych mohl pokračovat v hudbě.“
Klíčovým podle Martsche bude, zdali vyjednají od labelu práva ke svým nahrávkám. „Vlastně ale vůbec nevím, jestli je to možné,“ říká typicky nevědomý frontman. „Pak bychom si mohli dělat, co chceme,“ dodává a zároveň přiznává, že zatím bohužel neví, kudy se vydat. „Nejsem zrovna obchodní typ, ale plánuju se do toho nějak ponořit a popřemýšlet, co dál.“
Spolupráce „nezávislé“ kapely s vydavatelským gigantem v jejich případě popírá vše, co většinou lidé o podobných spojeních slýchají. Warner Bros kapelu nikdy do ničeho netlačil, na druhou stranu Martsch říká, že ve skutečnosti vůbec neví, co pro ně jeho kapela znamenala a co si o ní myslí. „Jen vím, že lidi, s kterýma jsem ve styku, jsou fajn a podporují nás. Ale jinak je to těžké posuzovat.“
A zdali by se nyní rozhodl jinak? Nejspíš ano. „Bylo to skvělé, podporovali nás, dostali jsme velký bonus při podepsání. Mohl jsem odejít z práce a koupit si dům. Při nahrávání jsme mohli utratit peněz, kolik jsme chtěli. Ale když se na to člověk podívá zpětně, není ta dohoda úplně skvělá. Ze všeho dostávají mnohem větší část než my, takže to jinak není žádná sláva. Co se týče financí, bylo to výhodné na začátku, ale jinak myslím, že by nám bylo lépe bez nich.“
K poslední desce Untethered Moon se Martsch propracovával těžce, dokonce už měl nahrávku jednou hotovou, ale nakonec ji celou zahodil a začal od začátku. Nyní bude muset řešit ještě spoustu komplikací navíc. Možná jej to nakopne a přinese nový impuls, možná ale taky budeme čekat na další desku ještě mnohem déle než tomu bylo s tou letošní...
