Red Hot Chili PeppersPrávě v těchto dnech přichází kalifornská čtyřka Red Hot Chili Peppers s dlouho očekávanou deskou I'm With You. Ta je v jejich osmadvacetileté existenci již desátým zářezem v diskografii. Od prvních ryze rap-funkových nahrávek uplynulo již mnoho vody, kapela postupně upustila od energií protkaných vypalovaček a nahradila je převážně křehkými a uhlazenými počiny. S příchodem nového tisíciletí se také posunula do pozice jedné z nejzásadnějších a nejvlivnějších pop-rockových seskupení současnosti. Během více než čtvrt století se v kapele, jejíž duší nadále zůstává zakladatelské duo Anthony Kiedis a Michael Balzary, známý pod přezdívkou Flea, vystřídala řada hudebníků, ať již kvůli nefungující spolupráci, drogové závislosti či dokonce úmrtí. Pojďme se tedy nyní k výročí desátého alba podívat na příběh této party detailně.
Krušné začátky
Kromě dvou již zmíněných zakladatelů stáli při zrodu v roce 1983 ještě kytarista Hillel Slovak a také pozdější bubeník Pearl Jam Jack Irons. Kapela v začátcích nefungovala na pravidelné bázi, což zapřičinil i fakt, že Slovak s Ironsem byli tehdy členy rockové kapely What Is This?.
Hudbu skládali pouze příležitostně, avšak díky velmi živému a osobitému vystupování se dočkali uznání a několik měsíců po svém koncertním debutu se jim podařilo podepsat smlouvu s labelem EMI. Ve stejnou dobu se podařilo získat kontrakt i What is This? a tak Slovak s Ironsem ukončili v kapele činnost a budoucnost spojili s projektem, ve kterém se podle nich skrýval větší potenciál.
Zbytek kapely se rozhodl pokračovat dál a s novými členy Jackem Shermanem a bubeníkem Cliffem Martinezem se dali do nahrávání svého eponymního debutu. Samotné nahrávání se neslo ve velmi nešťastném duchu; názory kapely na celkový zvuk se naprosto lišily od představ producenta Andyho Gilla, který kapelu tlačil do více popově strukturovaných písní. "Byl jsem opravdu na dně, když jsem viděl, že Gill vepsal k názvu písně Police Helicopter "sračka". Byl to jeden z prvních songů, který jsme složili a ztělesňoval duši naší kapely," popisuje Kiedis situaci ve své autobiografii Scar Tissue. Po nikterak úspěšném prvním turné byl pak Sherman pro narůstající neshody vykopnut a jeho místo zaujal navrátivší se Slovak.
Freaky Styley a prohlubující se drogová závislost
Druhé album s názvem Freaky Styley produkovala funková legenda George Clinton a i přes malý komerční úspěch byla kapela s konečným výsledkem nadmíru spokojena. Na nahrávce se podařilo zachytit skutečnou energii, kterou tehdy oplývali. Při nahrávaní začali také členové poprvé koketovat s tvrdými drogami; užívání heroinu se tehdy stalo velkou inspirací pro jejich tvorbu.
Na jaře roku 1986 začala kapela pracovat na další desce a od domovského labelu EMI dostala na nahrávání pět tisíc dolarů. Na post producenta byl vybrán Keith Levene, který sdílel stejnou lásku pro drogy jako členové kapely. Z rozpočtu pěti tisíc však zbylo jen něco přes půlku, jelikož Slovak s Levenem utratili dva tisíce dolarů za heroin a kokain. To jen zesílilo rozepře uvnitř kapely, což nakonec vyústilo ve vyhazov bubeníka Martineze a téměř ve vyhazov Kiedise, který byl kvůli své závislosti neschopný tvořit a musel odejít na léčení. Martineze poté nahradil další navrátilec Irons a po letech se znovu sešla původní sestava. Ani tentokrát však nevydržela dlouho.
Po ukončení léčby se Kiedis vrátil s velkým entuziasmem a hlavou plnou nápadů. Jeho střízlivost ale vydržela pouze padesát dní a na "oslavu" nových hudebních nápadů spadl do drog znovu.
The Uplift Mofo Party Plan a Slovakova smrt
Třetí řadovka s názvem The Uplift Mofo Party Plan nakonec vyšla na podzim roku 1987. Produkoval ji nováček Michael Beinhorn, který se při nahrávání setkal s neobvyklou situací: "Nejdivnější bylo, že samotné EMI nechtělo, aby Chili Peppers uspěli a bylo proti nim velice zaujaté." Během nahrávání se poprvé kapela oprostila od ryze funkových nápadů a dala vzniknout melodické a pro rádia přístupné skladbě Hollywood. Prvně se chystali náčrt skladby opustit, protože se jim zdál jako drastický ústup od jejich dosavadního stylu, nicméně Beinhorn stačil zasáhnout a skladba se nakonec stala jedním ze tří singlů.
Album přineslo kromě zvýšených prodejů také značné rozšíření fanouškovské základny. Jedním z horlivých obdivovatelů se stal také mladičký kytarista John Frusciante, jemuž uhranulo kytarové umění Hillela Slovaka. Z hudebního pohledu vypadala budoucnost příznivě, nicméně Kiedis i Slovak stále více prohlubovali svou závislost na heroinu a druhý jmenovaný nebyl již ani schopen nadále koncertovat. Jednou byla kapela dokonce nucena odehrát celý set bez jeho kytary.
Problémy s drogami se nakonec staly nezvladatelnými a 27. června 1988 bylo v domě Hillela Slovaka nalezeno jeho mrtvé tělo, pitva následně potvrdila, že zemřel na předávkování heroinem. Další ránou byl odchod Ironse:"Nehodlám být v kapele, kde moji kamarádi umírají," řekl tehdy a nadobro se se spoluhráči rozloučil.
Mother's Milk - nástup nové čtverky
Ani tyhle chmurné chvíle však skupinu nerozložily a osiřelé duo se rozhodlo přijmout další dva členy. Po několika měsících zkoušení s různými hudebníky byl na post kytaristy dosazen teprve osmnáctiletý John Frusciante a na post bubeníka byl při konkurzu vybrán Chad Smith – vznikla čtveřice, kterou si nyní pod pojmem Red Hot Chili Peppers představí takřka každý fanoušek.
Fruscianteho působení se stalo obrovskou vzpruhou a kapela začala být extrémně produktivní. Při nahrávání dalšího alba byl však kytarista často v rozporu s producentem Beinhornem, který po něm vyžadoval hraní tvrdých, heavy-metalových riffů, zatímco Frusciante si liboval v melodických a rytmických písních.
Novinka Mother's Milk se stala mezníkem v jejich kariéře a byla do té doby nejvyspělejším albem kapely. Publicista Jeff Apter vyzdvihl především skladbu Knock Me Down, která byla věnována zesnulému Slovakovi: "Peppers zde dokazují, že to nejsou jen idioti s ponožkami visícími z jejich přirození," narážel Apter na jejich časté téměř nahé vystupování.
Blood Sugar Sex Magik a Fruscianteho dramatický odchod
Roku 1990 přešla kapela k labelu Warner Bros a na nahrávání si najala zkušeného Ricka Rubina. Ten rozhodl, že nastávající album se bude nahrávat místo tradičního studia v jeho sídle. Kapela se do domu, kde kdysi pobýval i slavný kouzelník Harry Houdini po dobu nahrávání nastěhovala, jediný Smith pak raději každý den dojížděl do sídla na motorce, přesvědčen, že v domě straší. S tímto názorem souhlasil i Frusciante: "Bezpochyby tu duchové jsou, ale jsou velice přátelští."
Album, na kterém se Kiedis zaměřil při psaní textů ještě více na své oblíbené téma sexu dostalo do vínku název Blood Sugar Sex Magik. S hity jako Give it Away či Under the Bridge se stalo kriticky nejúspěšnější nahrávkou kapely a doslova přes noc z ní udělalo rockové hvězdy.
Narůstající popularitu nesl velmi úzkostlivě Frusciante, který si nepřál, aby kapela oplývala takovou oblibou. Začal sabotovat některá vystoupení, což vyvrcholilo před zraky milionů díváků v pořadu Saturday Night Live, kde se snažil okatě kazit baladu Under the Bridge.
"Experimentoval, jako bychom měli zkoušku, ale to jsme neměli. Cítil jsem se, jako by mě bodal do zad před zraky celé Ameriky," vyjádřil se Kiedis k incidentu.
Krátce před začátkem japonského turné pak Frusciante kapele oznámil, že končí. Odehrál poslední show a na několik dalších let se vypařil.
Fruscianteho "temné" období
Po odchodu z Red Hot Chili Peppers zůstal Frusciante nadále hudebně činný a v březnu 1994 vydal experimentální album Niandra Lades And Usually Just A T-Shirt. Navzdory všeobecnému názoru, že album vznikalo již pod silným vlivem heroinu se nechal slyšet, že drtivá většina písní byla nahrána ještě za dob jeho působení v kapele. Nicméně v roce 1994 už na tom byl natolik špatně, že v interview pro holandskou televizi bez zábran prohlásil: "Bylo by mi úplně jedno, kdybych právě teď umřel." A nebyly to jen slova do větru, Frusciante byl v natolik dezolátním stavu, že ho častokrát od smrti dělily jen okamžiky.
V té době pobýval v polorozpadlém domě, který byl nakonec zničen při požáru; on sám tam málem uhořel. Oheň i tak zničil spoustu z jeho demo nahrávek a také kolekci kytar. Herec Johnny Depp pak děsivou realitu, ve které kytarista žil, zaznamenal v krátkém filmu Stuff.
Roku 1997 vyšlo ještě album Smile From The Streets You Hold, které o několik let později Frusciante označil jako album vydané jen kvůli nedostatku peněz na další drogy.
Na popud svého dlouholetého kamaráda Boba Forresta se roku 1998 rozhodl absolvovat drogovou léčbu, při které mu kvůli následkům jeho závislosti museli vytrhat všechny zuby a nahradit je implantáty. Na zdecimovaných rukou mu také musela být transplantována kůže. Sám Frusciante však tohle období za temné neoznačuje, naopak ho považuje za jakési znovuzrození a naleznutí sebe samého.
One Hot Minute - nepříliš fungující spolupráce s Navarrem
Novým členem kapely se stal kytarista Jane's Addiction Dave Navarro, který preferoval odlišný styl hraní i práce a jeho účinkování v kapele mnoho lidí považuje za nejčernější období kapely.
"John byl naprostá anomálie, co se týče psaní songů. Stačilo mu ukázat text a kousek zazpívat a na světě byla nová skladba. To s Davem hned nefungovalo," prozradil Kiedis.
Temné album One Hot Minute, které vznikalo v nepřátelsky laděné atmosféře se komerčním trhákem nestalo a zůstalo ve stínu svého předchůdce.
Na albu dostal větší prostor basák Flea; ten přinesl skladbu Transcending, poctu zesnulému herci Riveru Phoenixovi a také se poprvé a naposledy ukázal v pozici zpěváka v legrační písni plné vulgarit Pea.
Během tohoto období navíc Kiedis s Navarrem znovu spadli do nástrah drog a i to nakonec vedlo k Navarrově vyhazovu.
Californication a By The Way - nový impuls
Flea začal vážně uvažovat o rozpadu kapely a poslední šanci pro její záchranu viděl v oslovení Fruscianteho, který zdárně podstoupil odvykací léčbu. Frusciante s radostí nabídku přijal: "Nic na světě by mě neudělalo šťastnějším," vyjádřil se tehdy.
Red Hot Chili Peppers dostali nový impuls a již v létě roku 1999 přišli s jedním z nejslavnějších alb devadesátých let nesoucí název Californication. Proces nahrávání byl snadný a kapela se nechala ovlivnit interprety jako jsou Public Enemy, Yes, The Cure či Cream. Zajímavý osud má titulní skladba Californication, která se takřka ani nedostala na album. Frusciante se cítil pod tlakem, jelikož se mu nedařilo přijít s náležitou kytarovou linkou a skladbu chtěl opustit; jen díky Kiedisově naléhání se ji nakonec podařilo dokončit.
Tři roky po úspěšném Californication, které přineslo hity jako jsou Scar Tissue či Otherside přišla kapela s nahrávkou By the Way. Tentokrát však nebylo nahrávání ani z mála tolik pohodové jako při pracích na jeho předchůdci. Frusciante se snažil překopat celý styl, kterým se kapela prezentovala; chtěl, aby se na albu objevily dva typy skladeb – jemné melodicky zaměřené písně a neuhlazené punkové vypalovačky. Album se po konzultacích nakonec skládalo pouze z prvně jmenovaných. Do pozadí se dostal Flea, jehož basa už nedostávala tolik prostoru a začal se cítit jako outsider. V jednu chvíli byl již rozhodnutý kapelu opustit, na poslední chvíli však spory s Frusciantem dokázali vyřešit.
Stadium Arcadium - dvojalbum a znovu nová cesta
Na rok 2006 plánovala kapela husarský kousek - vydat tři alba v rozmezí 18 měsíců. Nakonec se rozhodla přijít s 28 písňovým dvojalbem Stadium Arcadium a devět dalších skladeb zamýšlených pro původní koncept vydala na singlech. Album zaznamenalo obrovský úspěch a v USA atakovalo první místo v žebříčcích prodeje - poprvé za celou jejich kariéru.
Kytary na albu nahrával Frusciante na více vrstev a tak musel vyřešit problém s živým hraním, jelikož většina skladeb zněla prázdně. Situaci rozřešil příchod pátého člena Joshe Klinghoffera, který již dříve spolupracoval na Fruscianteho sólovkách.
V roce 2009 se historie znovu opakovala, Frusciante se rozhodl nechat Papričky minulostí a zaměřil se na svou sólovou tvorbu. Na jeho místo se posunul jeho "žák" Josh Klinghoffer. Flea s Kiedisem byli z opětovného odchodu Fruscianteho zklamáni, ale podle jejich vyjádření nemohlo přijít lepší zastoupení, než právě Klinghoffer. Zatímco Frusciante se nejspíš chystá na vydání dalšího ze svých experimentálních kousků, Papričky pokračují s novými výzvami dál.
