Těžko byste hledali po všech stránkách nadějnější britskou kapelu, než jsou Bombay Bicycle Club. Navzdory komplikovanějšímu názvu, který tato čtveřice z Londýna „ukradla“ řetězci indických restaurací, jejich hudba vzniká s lehkostí a spontánností a přitom má v sobě stále vážnost a vyhýbá se primitivnosti kytarovek posedlých tím správným riffem.
Současná londýnská hudební scéna je v nejlepším stavu za posledních pár let. Skutečně se nemusíme bát takových odvážných prohlášení, když existují kapely jako Tribes, Mumford and Sons, Spector a nebo právě Bombay Bicycle Club. Těžko žánrově zařaditelná hudba, kterou vyprodukovali už na třech dlouhohrajících deskách, dokazuje, že rock’n’roll a elektronika se nevylučuje, stejně tak jako se nevylučují melodické refrény, danceové smyčky, experimentování se zvuky a folkově znějící brilantní instrumentace. Jsou dost mladí na to, aby jim zbyla ještě trocha chlapecké naivity a lehkosti bytí, která se tak dobře hodí k poslechu v letních měsících a dost uvědomělí na to, aby psali o skutečných věcech, reálném životě a nezpívali jen o hloupostech.
Jak vysvětluje zpěvák, kytarista a autor všech písní Jack Steadman pro server OMH Music: „Nemyslím, že dává nějaký smysl psát texty, pokud nevycházejí z vlastní zkušenosti“ (...) “Když poslouchám kapely, které píšou o úplně bezvýznamných věcech, tak vážně nemám pocit, že by ta hudba pro mě něco znamenala.“
Kromě Jacka Steadmana tvoří Bombay Bicycle Club kytarista Jamie MacColl, basák Ed Nash a bubeník Suren de Saram. Když se zaposloucháte do jejich debutového alba z roku 2009 I Had The Blues But I Shook Them Loose a narazíte na skladbu Dust on The Ground, napadne vás cokoliv, jen ne to, že by tahle kapela byla bezvýznamná. Nadčasový songwriting nebo nostalgický pocit, že tohle mohou být nová 60. léta, současná, jiná, ale s tou stejnou bezstarostností. Tyhle myšlenky se možná vkradou při poslechu jejich akustického alba Flaws. I v tomto jsou Bombay Bicycle Club odlišní. Málokterá nová kapela se pustí po debutu hned do akustické nahrávky, s pár coververzemi navíc, jako by byla v pozici Nirvany ke konci jejich kariéry. Ale u BBC (podobnost s názvem jisté britské mediální značky čistě náhodná) je vše dovoleno.
A do třetice všeho dobrého: kapela, které sluší více kytary, různé folkové nástroje a písničkářství, se může docela zahrabat, když se nechá příliš unést počítačovými triky a elektronikou. Ne však Bombay Bicycle Club. Jejich poslední deska A Different Kind of Fix z loňského roku je minimálně stejně výjimečná jako debut a hra s elektronikou uvedla jejich tvorbu pouze do trochu jiné dimenze. Pořád jsou to songy se silnou výpovědí a atmosférou horkých letních nocí. Při nahrávání obou posledně zmíněných desek přizvali BBC do party sympatickou Lucy Rose, která má na kontě také vlastní skladby, nedávno získala nahrávací smlouvu u Columbia Records a možná se od ní do budoucna dočkáme zajímavých věcí.
Bombay Bicycle Club si nehrají na rock’n’rollové hvězdy, ale turné pro ně znamená jednu velkou party. Často dělají rozhovory se silnou kocovinou a jejich upřímnost ohledně jiných kapel možná zaráží některé britské novináře, ale pořád BBC působí spíše při zemi. Jack Steadman dokáže být na stagi někdy dost přiopilý, ale výsledek vždycky předčí očekávaní, k čemuž nejspíše dochází nějakou vnitřní stmeleností této kapely, která dosud nedávala velký význam práci ve zkušebně. Živé koncerty nakonec ukazují, že jejich největší devizou je zřejmě čirý talent.
