Kořeny má v Africe, žije a tvoří v Norsku, má bujnou kštici a na první pohled je zcela nenápadná, o to však posléze podmanivější. Ne, není to Mirel Wagner. Je to Shikoswe, která jako by známější uhrančivé dekadentní dámě z oka vypadla. Výčet podobností zde přitom nekončí. Obě písničkářky mají na první poslech zapamatovatelný hlas a obě si vystačí jen s kradmým, a přesto nesmírně účinným vybrnkáváním na kytaru.
Zatímco však Mirel Wagner strhavá do temnoty, Shikoswe se pohybuje ve vlnách subtilních, byť, podobně jako Mirel, značně pesimistických a melancholických. Vezměte si klasický indie pop s frontmankou-introvertkou, oklestěte jej na akustické melodie, domyslete si zajíkavý, ale v žádném případě otravný hlas, přidejte texty, které mají v rámci vytyčených témat hlavu i patu a vyhýbají se klišé, případně si s nimi pěkně pohrávají, a máte Shikoswe.
