Toto byl pro mne prosinec, plný desek lehce skrytých ve stínu konce roku. Knot začíná hořet u noisu z tuzemska a Slovenska, pokračuje přes řadu elektronických diamantů, dohoří až k příjemné vlně zamilované desky a r&b a vyhasne u desky inspirované andskou a peruánskou kulturou. Šťastný nový rok.

Předposlední měsíc donesl obrovské zahlcení, a přesto byla selekce dost obtížná. Do uší a pod kůži se mi usadily počiny barevného rapu, ambientních experimentů, průtrž tanečních EPéček, přepadající lavina UK počinů, ve kterých až nějak podezřele vyčnívá Bristol a v neposlední řadě mi listopad přinesl i mou desku roku. 

Svérázy se klubou na povrch. Energetické kytary, pohádkové rapové album, vlastně celkově spousta rapu, Ross z přátel a hned několik písničkářských perliček, to celé obohaceno ještě o současné formy jazzu a kompozice se saxíkem.
PS: prodá mi někdo ten vinyl od Nichiho? Myslím to vážně. 

Masivní lavina elektronické lávy a pár útesů, na kterých ještě znějí kytary, tak se mi jevilo září. Kde se neprotlačil chlad a nezahnal všechny na sály klubů do temna a dusna, hřejí ještě poslední záblesky vzdalujícího se slunce a k oběma těmto situacím mi září přináší doplňující soundtrack. 

Dva měsíce, už přirozeně spojeny do sebe, se zrcadlí v rozmanitosti. Hudba se v tomto období chová jako počasí. Křehkost motýlích křídel, hybridní stvoření, rozpadlé popiny, groovem prorostlé kytary a Salvation mountain elektroniky.

Tento měsíc se lehce umírnil s energickými releasy nebo spíše ty vzdušnější a uvolněnější předčily tempo a tlak. Do červnového souhrnu tipů se protlačilo hned několik sólo projektů hráčů z velkých, zaběhnutých kolosů servírujících hudební porci sebe samých.

Se slunečními paprsky prozařuje i energie do nových nahrávek, všichni chtějí hrát, všichni chtějí tančit. Živelnost skrze celé spektrum žánrů se prořezává na povrch, po dlouhé době prašné vrstvy na chuti bezstarostně si užívat – rosa se ráno ohřeje sluncem. 

Duben, z mého pohledu postavený na velkých deskách, mi přinesl naprosté minimum nových objevů, jednalo se tedy spíše o ujištění pozic již známých tváří. Necítím se ale ochuzen, každý z nich je přímou skobou do mé hory hudební knihovny.

Absolutní preference a dosah subjektu Mikuláš. Na hledání jehel v kopách sen používám magnet. Březen přináší jehel tolik, že bez náprstků je lze jen těžko přebírat.

Absolutní preference a dosah subjektu jménem Mikuláš. Tohle a víc jsem stihl poslechnout za únor, i několikrát, a budu vám teď každý měsíc přinášet širokospektrální souhrn hudebních tipů z celého světa. Hlavní je hned na začátku pochopit, že se můžeme i nechápat.