Duben, z mého pohledu postavený na velkých deskách, mi přinesl naprosté minimum nových objevů, jednalo se tedy spíše o ujištění pozic již známých tváří. Necítím se ale ochuzen, každý z nich je přímou skobou do mé hory hudební knihovny.
ALBA:
Iglooghost – Lei Line Eon (UK, 42 minut) | Bandcamp
Jeho hudba mluví svým vlastním jazykem. Paralelní vnímání světa, trochu jako halucinace. Absolutní originalita lomů elektřiny… tento počin, jako zatím každý od Iglooghosta, je loadingem do mimozemské reality, kterou dokonce divákovi zvládá i kompletně vizuálně vyobrazit.
Dry Cleaning – New Long Leg (UK, 41 minut) | Bandcamp
Prosím, ať Florence Shaw, zpěvačka této kapely, napíše knihu, protože její decentralizované texty přetékají úžasnými výjevy, hloubkami plytkosti a nesmysly, které mne prostě baví poslouchat. To celé se prezentuje v obale postpunkového randálu. Je to fasa.
Brockhampton – Roadrunner: New Light, New Machine (USA, 46 minut) | Bandcamp
Jak zní pluk boys, kteří konečně přijali svou slávu a přes zarámovaní do obrazů hvězd podávají hluboce osobní sondu do svých minulostí a citů? Takhle!
Tato deska je údajně jejich předposlední, pak se boyband začne projevovat po jednotlivých členech v sólo projektech a jak je už tradiční, i tenhle nosič se rozpíná od „rádiových“ popin až po asfaltové bengry.
Benny Sings – Music (Nizozemsko, 33 minut) | Bandcamp
Miluju Bennyho první desku a miluju i tuhle. Hezky ucelená, dospělá radost obalená zralou popovitostí. S tím sluncem, které se začíná za okny prodírat, tato deska tvoří skvělý chod dubnového menu.
Oliver Torr – Trans Europe Postal Service (CZ, 29 minut) | Bandcamp
Zážitek překračující hranice státu, a to nejen svou kvalitou, ale především pozadím stojícím za vznikem celého alba. Oliver Torr doručuje hned měsíc po svém debutu další skvost a tentokrát s příběhem krásně lidským, jako ručně psaný dopis. Pražský producent zvládl svou brilantní elektronikou posunout scénu v rozmezí dvou měsíců a dvou releasů dále, než spousta za celou kariéru. Klobouček.
Andy Stott – Never the right time (UK, 40 minut) | Spotify
Další černobílý vibe zářez do pažby Andyho Stotta. Ve většině případů proťaté něžnými vokály Alison Skidmore se experimentální techno rozplývá do pohlcujícího vlnobití na bezbarevném pobřeží a v něčem tak možná přináší mou novou oblíbenou desku tohoto interpreta.
Aaron Cartier – chains (USA, 19 minut) | Spotify
Minimalistická produkce jakoby na rub přetočená od normálu Aarona Cartiera. Působí to na mě až jako screen saver album, před tím než bude moct opět chrlit energii a hype, který je jeho tvorbou propletený. Zároveň ovšem neskutečně oceňuji, když se interpret přepne do naprosto jinačího světla a ukáže své spektrum.
Aid Kid – Collection (CZ, 45 minut) | Spotify
Hluboce procítěný poslech i po desáté. Dupající sloní klubovky, gradienty vyšší než Sněžka, sample Kanyeho Westa, nádechy plastické jako od Oneohtrix Point Never, skálopevný zvuk, skvělý cover art... uf, myslím, že nám spolu s Oliverem Torrem, kterého zde najdete i na featu, přišel Aid Kid taky trochu nastolit nové směry české scény na nové platformě Addict Sound od multiboye NobodyListen.
The Armed – ULTRAPOP (USA, 38 minut) | Bandcamp
Tahle americká záhada mi vytřela sluch. Vyzbrojeno netoxickou maskulinitou, obalenou v obrovsky hutném hábu tvrdé muziky kombinované s popovými přístupy, mi bylo do uší sesláno jedno z nejzajímavějších hudebních zjevení. Podobný pocit jsem měl, když jsem poprvé slyšel novou desku Daughters (2018). Dreamy vokál, hezké bublající synthy a pak se to všechno změní ve vrtačky (trochu jako HEALTH) a v noisových pasážích si asi těžko zapamatujete části textů, protože tam prostě není místo na to něco rozeznávat – celý zvuk tohodle bandu se hýbe jako sval od Schwarzeneggera.
Ío – Moon Worker (or Yoga for Zombies) (CZ, 36 minut) | Bandcamp
Transformace Sifona do Ío pro meditační projekt za toku viru. Jemné a decentní, roztáhlé do vzdušné organičnosti, radostné vidět jinačí přístupy k vyjádření se od tak svérázného producenta jako je Ondřej Anděra. Příjemná změna.
Jemná, reminiscenční deska roztáhlých pocitů a klidu, malebného zvuku protínaného field recordingem, hřejivými dechy saxofonu a atmosférou mířenou zřejmě přímo k duši. Jazzy experiment s krásnými záměry.
EP's:
Sorry – Twixtustwain EP (UK, 12 minut) | Bandcamp
Je skvělé slyšet, že objev, který mi loni udělal takovou radost, nezabředl a dokonce se zvukově obrodil. Došlo na více šumu, rachotu a samplů celkově – hádám – pořád jsou to ale stejní Sorry, jejichž texty se mi zakousávají až do morku a hudba je tak chytlavá, že i tohle EP budu schopný rotovat na uroboros.
HMLTD – Don't Leave Me (UK, 11 minut) | Bandcamp
Tento počin se nejlépe vysvětlí slovy samotných tvůrců:
„Don’t Leave Me je pouze jednou z 6400 unikátních verzí této kompozice – ne triviálně rozdílných, ale každá je samostatnou písní – což je umožněno naším dynamickým hudebním dílem – Leaving. Různé vrstvy, které vytvářejí kompozici, jsou dostupné v aukci ve spolupráci s našimi partnery Async. Vlastníci vrstev mají moc změnit svou část písně a rozhodnout, kterou z oněch 6400 jedinečných forem získá. Zmasterovaná skladba bude na tyto vstupy reagovat v reálném čase, existující jako permanentně a neustále se měnící píseň v konstantním dynamickém toku. Tato skladba, první svého druhu, bude umístěna ve webové galerii Async a na stránkách kapely pro každého, kdo si ji bude chtít poslechnout, jak prochází svým metamorfujícím životem.“
Koncept zajímavý, ovšem na konci dne se to asi těžko rozlišuje od běžného výsledku.
