Každý rok jedno album – dalo by se říct v případě pražského experimentálního tria Ruinu. Dosud jich vydali třináct, ale vždy jako živé nahrávky. Nyní je na světě jejich první studiová deska Left Behind, kterou natočili na HAMU s produkční pomocí slovenského skladatele Miroslava Tótha. Kazetová i digitální edice navíc obsahuje záznam koncertu z festivalu Alternativa v roce 2019.
„Ruinu jsou paradoxem pražské nezávislé scény: ztělesňují to, co je v improvizačním přístupu k hudbě maximálně rozkladné,“ definují existenci svého nejdéle působícího uskupení z labelu Klang-und-Krach. Ten od roku 2007 inicioval množství koncertů zahraničních okrajových umělců a stál u zrodu projektů jako Rouilleux, No Pavarotti nebo Lightning Glove.
„Možná proto, že Ruinu mají fragmentaci zapsanou ve svém DNA kódu, období nečinnosti nebo dělení (například duo Klamm & Pelikán) pro ně byly vždy součásti původního východiska a aktivita kapely tak nikdy nebyla závislá na souhře, nápadech nebo energii, ale spíš na tom, jestli je ještě co rozkládat. Také nejnovější deska je především dílem náhody.”
Nahrávka Left Behind (strana A) zachycuje Ruinu v době, kdy se do zvuku výrazně vrátily bicí nástroje a po několika živých vystoupeních byla příležitost pořídit studiový záznam. „Celou deskou se vine jeden základní princip: materiál není komponován, ale distribuován, což je nejvýrazněji slyšet v rozložení zvuku ve stereo pásmu. Jan Klamm (kytara, elektronika) a Patrik Pelikán (saxofon, elektronika – oba pracují také s kazetovou manipulací) pomocí diktafonů okamžitě fragmentarizují vznikající zvukovou matérii, zatímco Ondřej Parus (bicí, elektronika) je v zajetí zpravidla frenetické perkusivní linky, která buď míří kamsi mimo vytyčený prostor, anebo vyznění tracku zasazuje až do nejspodnějších vrstev rytmického primitivismu.“
Strana B je návratem k vystoupení na Alternativě. Zveřejnění záznamu pod názvem Trapped in the Supermarket může být slovy Klang-und-Krach vnímáno jako dodatek ke kritice režimu „showcase festivalů“, kterou Jan Klamm formuloval v A2: „Profesionální zvuk dokáže produkci do jisté míry povznést, ale také ji může velmi snadno zkorumpovat. Dobrý zvuk totiž odstraňuje z cesty pochybnosti. (...) Festivaly jako Alternativa, Next, Unsound nebo někdejší Babel Prague jsou možná až příliš zaměřeny na to, aby dostaly z vystupujících to nejlepší (...) Osobně bych byl radši, kdyby se někdo ve všech těch respektovaných muzikantech pokusil probudit to nejhorší, co v nich je. Říkám ‚nejhorší‘, protože nevěřím, že ‚nejlepší‘ je skutečně nejlepší. Budu vděčný za cokoli, co se bude vymykat takzvanému vysokému standardu kvality. Může to být třeba ‚osvobozený zvuk‘.“
