Písničkář Cass McCombs poprvé v Praze. Doprovodí jej Eleanor Friedberger

Cass McCombs Cass McCombs

Jeho pouť nese jistý punc tajemství, což svým aktuálním albem kalifornský bard Cass McCombs podtrhuje. Spíš než aby mluvil o sobě, upřednostňuje vyprávět. Za svého nomádského života zakusil mnohé, a i když o své tvorbě nesmýšlí jako o něčem výjimečném, v mnohém tak zní. Poprvé jeho příběhy rozezní Prahu a smíchovskou továrnu 28. května. Na pódium se před ním zjeví ještě jeho krajanka, neméně význačná Eleanor Friedberger, polovina indierockových The Fiery Furnaces, představující své sólové Rebound (2018).

Folková hudba je žánr, v němž se dá jeden zaměnit docela snadno, psal Wave v ohledu k tvorbě McCombse – na první poslech totiž může znít jako něco už zažitého. I v případě pokusů o analýzu jeho současného, devátého Tip of the Sphere (2019), si posluchači nejednou vypomůžou příměrem. Tu jednu skladbu vypráví jako Bob Dylan, tu dikcí připomene Lou Reeda, jinou se proplétají klávesy Eltona Johna, tu, mezi všemi těmi odkazy a barevností připomínající Talking Heads, nastává ovšem jemný, překvapivý zvrat. Tohle album je neméně originální, oproti předchozí Mangy Love (2016) výrazněji vychází z klasického rocku, aniž by jej ve výšinách – v melodiích – nebylo rovno. „Má vlastní tvorba je odpovědí na hudbu, kterou miluju,” kvituje McCombs rozklíčování v podstatě pozitivních ohlasů.

„Můžeš být kýmkoliv chceš, a to je v tvorbě to vzrušující,” odtuší v jednom rozhovoru. „Pohrávám si s různými postavami, vytvářím rád fikci. Protože si nebývám jistý, co bych si měl myslet, kladu si při psaní otázky, které bych si jinak klást nemohl.” Tato slova na novém albu patřičně ilustruje The Great Pixley Train Robbery, skladba adaptující příběh o legendární loupeži, jejíž provedení si mnozí připisovali, jen aby se proslavili.

Vypravěče nového alba fascinují americké mýty a jejich záporní hrdinové – Billy the Kid, John Dillinger, Pretty Boy Floyd. Pro McCombse je příznačná skromnost a jistá míra sebeuvědomění, čte posvátnou knihu Bhagavadgítu, současně přemýšlí o Wallmartu, o zlatých horečkách rozmlouvá jako o biblickém příběhu… „Na konci dne je můj přístup veskrze obyčejný, zasednu se svou kytarou a jako tolik jiných přede mnou hraju. Nepřijde mi, že bych na jakékoliv úrovni nutně dělal cokoliv revolučního,” dodává.

Cass McCombs + Eleanor Friedberger, Praha – MeetFactory, 28. 5. 19

    vychází za podpory
    EEA and Norway grants
    Ministerstvo kultury ČR
    Nadace Český hudební fond
    NADACE ŽIVOT UMĚLCE

    Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.