Sufjanova poslední deska Carrie & Lowell pro mě byla hudební událostí roku – a to jsem tomuto michiganskému písničkáři nikdy dřív příliš na chuť nepřišel. Smutná, přitom vůbec ne tak depresivní, jak by se dalo očekávat. Ani nevím, čím mě zrovna Drawn to the Blood uchvátila, možná intrem připomínajícím Needle in the Hay, možná krátkou délkou (bez outra ani ne 2 minuty). Soundtrack pro mé oblíbené noční projížďky po prázdných silnicích.
