Americká písničkářka Laura Veirs už natočila řádnou sbírku desek a 13.dubna jí vychází novinka The Lookout. Singl Watch Fire je příjemný sám o sobě – vybrnkávání akustické kytary, housle a klavír tvoří harmonickou symbiózu. Do toho všeho Lauře ve zpěvu přizvukuje Sufjan Stevens. Mrazu už bylo dost, na první jarní den jsme lepší píseň zvolit nemohli. Už se těším, až huňatý kabát vyměním za lehké šaty…

Intimnější album by loni jeden těžko pohledal, přesto je Sufjan Stevens etablovaná postava, která dávno přerostla škatulky alternativních folkových žánrů – s Carrie & Lowell se navzdory vnitřnímu souboji musí ven, po komorních klipech tedy nyní přichází ochutnávka z koncertu. Samozřejmě se za Sufjanem v případě zájmu jeden musí vydat hodně daleko. 

TOP SONGY 2015: Sufjanova poslední deska Carrie & Lowell pro mě byla hudební událostí roku – a to jsem tomuto michiganskému písničkáři nikdy dřív příliš na chuť nepřišel. Smutná, přitom vůbec ne tak depresivní, jak by se dalo očekávat. Ani nevím, čím mě zrovna Drawn to the Blood uchvátila, možná intrem připomínajícím Needle in the Hay, možná krátkou délkou (bez outra ani ne 2 minuty). Soundtrack pro mé oblíbené noční projížďky po prázdných silnicích.

Výroční žebříčky. Věc, bez které se žádný (nejen) hudební web neobejde. Vybrali jsme pro vás 40 zahraničních a 15 českých desek, které zanechaly v naší redakci největší stopu. A začínáme první dvacítkou zahraniční produkce. Jelikož se nám vzácně ve své topce téměř nikdo neshodl na stejných deskách, tudíž bylo velmi obtížné určovat pořadí, představujeme vám naše nejoblíbenější alba chronologicky, tak, jak v průběhu roku vycházela. Nahlédněte do našeho bilančního diáře. 

Letos je těch dobrých folkových alb požehnaně, troufáme si tvrdit. Laura Marling, Father John Misty, … ale předně všeho Sufjan Stevens. Pestrobarevný klaun, který jednou zářil jako psychedelická rošťárna, točil filmy a rapoval, když se stalo, že mu zemřla matka Carrie.

Současné venkovní počasí stále více svádí k toulavým botám. Neposedné sedmimílovky jsme nasadili i u nás v redakci a se čtvrtým dílem našeho Bedekru se vydali do žánrových i geografických zákoutí, kolem nichž jsme dosud kroužili jen prstem.

Znáte to. Propadnete albu kdoví proč, jaro, láska, Sufjan Stevens. Uteče to jako voda, s každou tou prázdnou sekundou přechodu k další skladbě zalapáte po dechu.
Věrní už si zvykli - na alba Sufjana Stevense, na hranicích alternativní scény balancujícího snílka a rebela, se čeká. Stálo to čekání za to, mnozí už dnes zřetelně vidí jedno z alb roku.
Sufjan Stevens si po futuristickém cirkusu The Age of Adz dal pro něj typickou odmlku. Svůj eklektický manifest podporoval během svých vystoupení vizuály vycházejícími z pestrobarevného světa šíleného umělce Royala Robertsona.
Černošké cool se opět jalo destilovat. Včerejší narozeniny Itch My Hahaha napověděly dnešní Praze: máte se na co těšit. Hypnotizující tortura Shabazz Palaces, doba trvání víc než dvě hodiny. A roztomilý Serengeti? Deklamoval se i Sisyphus! A zpívalo se za Sufjana.

vychází za podpory

Ministerstvo kultury ČR

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.