Neon Experience není ani nejlepší, ani nejzajímavější skladbou, kterou jsem v roce 2016 slyšel. Přesto se stala mou osobní hymnou, u které jsem téměř každé ráno vstával a z níž jsem čerpal pravidelnou dávku pozitivní energie. A to nemluvím o naskakující husí kůži, neboť se mi při ní vrací vzpomínky na návštěvu Vestmánských ostrovů, jednoho z nejkrásnějších míst, kde jsem se kdy ocitl. Silný refrén, nostalgie zmírněná cynismem a bigbandovým aranžmá, islandský písničkář roku.