TOP SONGY 2016: Navzdory tomu, že mladičký rakouský rapper Candy Ken začal s produkcí hudby ani ne před třemi lety, v roce 2016 vydal desku Real Talk, kterou už lze sotva brát jako akt mladické nerozvážnosti. Konzistence jeho persony stvořené v genderově fluidní edici domečku pro panenky a rap vyslaný zašlápnout jakýkoli stereotyp, se ve spojení s hudebně nijak zvlášť vyčnívajícím, avšak svěžím hiphopem totiž nebývale zařezává pod kůži. Gender roles are over, it’s 2016 – to je to, oč tu běží.

TOP SONGY 2016: Club Kid Destiny Nicole Frasqueri aka Princess Nokia si nebere servítky. Její neomezená individualita, portorikánská magie a silný kořeny v New Yorské kultuře daly vzniknout rozmanité desce 1992, na které mimo sesterské Brujas či dupnutí Kitana najdeme také tvrdé odmítnutí instatních vzorů krásy – bytí Tomboyem jako vzpoura. Diktuje, že na své „lil titties and phat belly” může být každá hrdá, nakonec však záleží na její „heavy soul” a tom, co dokáže.

TOP SONGY 2016: Nikola Mucha nezměrně baví a tvrdě upozorňuje na jevy v naší společnosti, které mohou být obtížné nejen pro ženy. Třetí studiovka Nána nese samé pecky bez ohledu na žánrovou inspiraci, těžko vybrat jen jednu. Pan Píča se však zaryje do rumba koulí a těším se, až jej uslyším v rádiu a budu vesele prozpěvovat Píčo, píčo... la a a áá.

TOP SONGY 2016: Pop Jenny Hval, který je sladkokyselá avantgarda, pronikl do relativně alternativního mainstreamu. Svým posledním albem hudebně tematizuje něco nového, co i v umění obecně je nepříliš reflektovanou záležitostí: menstruační krev. Když se jí v jeden moment kapela ptá, o čem to má být, za smíchu odpovídá, že o upírech a kapitalismu. Metafora za metaforou! Srozumitelnost není doménou ani Conceptual Romance, svým způsobem tragický text je interpretačně plodný: je adresátem milostný partner, reflexe nenaplněného potenciálu, … nebo tedy láska obecně? Odehrává se vyrovnávání s pomíjivostí a pocitem selhání, a přitom se potýká s myšlenkou nezastavitelného koloběhu. Klip je protkán tolika dalšími symboly, že by jen ta skladba vydala na esej.

TOP SONGY 2016: Rozpolcené pocity zmaru a sounáležitosti s druhým naskýtá Blakeova hudba od počátku, na jeho loňském albu Colour in Anything se přitom ocitl v pozici, jejíž vyznění je v závěru spíš pozitivní. Choose Me je jistým vyvrcholením alba, sakrálnost hlasu, který sám se sebou vede dialog, který je emočně z nejvypjatějších, je stvrzena textem o lásce, která nevyžaduje nic nazpět. Textem, který odkazuje na dřívější cover A Case of You, který, jestliže říká „i'd rather you choose me”, zvláštně objasňuje jinak deklarativní pojmenování skladby.

TOP SONGY 2016: Ólafur Arnalds a Nils Frahm se jednoho večera zavřeli ve studiu a celou noc improvizovali. S klavírem, syntezátory, modulátory. Během osmi hodin nahráli sedm skladeb a bez jakýchkoliv úprav a editací je vyslali letos na jaře na albu Trance Frendz. Kompozice 00:26 (poskočte ve videu na čas 28:25) je vrcholem, éterickým omamným trancem, klubovou elektronikou desetkrát zpomalenou, červí dírou, která smrskne celý vesmír do pár minut. Trvalá síla okamžiku, se zavřenýma očima se vpíjející do vašich neuronů. 

TOP SONGY 2016: Neon Experience není ani nejlepší, ani nejzajímavější skladbou, kterou jsem v roce 2016 slyšel. Přesto se stala mou osobní hymnou, u které jsem téměř každé ráno vstával a z níž jsem čerpal pravidelnou dávku pozitivní energie. A to nemluvím o naskakující husí kůži, neboť se mi při ní vrací vzpomínky na návštěvu Vestmánských ostrovů, jednoho z nejkrásnějších míst, kde jsem se kdy ocitl. Silný refrén, nostalgie zmírněná cynismem a bigbandovým aranžmá, islandský písničkář roku.

TOP SONGY 2016: Den, kdy si obléknete černý oblek, pohřbíte vlastní kapelu a skončíte v hospodě a vzpomínáte na vše možné. A pak chcete, aby tam muzikanti zahráli jeden známý cover ještě jednou. Will Sheff takto symbolicky odkázal na staré časy v úvodní skladbě alba Away. Elegie odkazuje na ranou tvorbu, dylanovské texty a piáno Wurlitzer na prvních deskách. Sheff nahrál Away pro sebe, zabouchl dveře a šel dál.

TOP SONGY 2016: Pozvolna se měnící linka synťáků a atmosférické backvokály, do toho Nick zpívá roztřeseným hlasem, občas trochu mimo rytmus, s hlubokou trhlinou v srdci. „Milujeme ty, které můžeme... Protože na ničem vážně nezáleží, když je osoba, kterou miluješ, pryč... Jen dýchej, potřebuji tě.“ Černé pohřební auto čeká, ulička v kostele, tíha osudu. Nick potřebuje Susie ještě víc. Už žádné další ztráty. 

TOP SONGY 2016: Navzdory tomu, že má jít o rozlučkové album, nezní Beztíže nijak unyle, je to naopak ten nejsvěžejší jesenický vánek, místy i pořádná horská vichřice. Priessnitz se do toho obuli a kromě tohohle pádícího singlu nahráli deset dalších hitovek. Ze zpočátku nenápadného alba se po pár týdnech (a výtečném koncertě) stala moje nejzásadnější srdcovka loňského roku. A vypadá to, že ji jen tak něco nepřemůže.