O novozélandském chlápkovi jménem Connan Mockasin jsem slyšela poprvé před několika lety, když mě na něj upozornil Rhys Webb z The Horrors. Nejspíš jsem tehdy prohlížela nejdříve video k Forever Dolphin Love. Asi devítiminutová skladba nebo spíše opus má skoro až efekt menšího transu. Klip začíná dlouhým, téměř statickým záběrem na „živoucí obraz“ z jakéhosi panoptikálního divadla, aby se náhle přepnul do bloudění po ulicích v duchu filmového realismu, a nakonec skončil fantazijním pronásledováním delfíní ženy/tvora v lese. I’m a china toad/But I’m in filing mode – převtěluje se Mockasin do žáby, čemuž odpovídá jiné video k It’s Choade My Dear, v němž se koupe ve vodě obklopen citrony – a ty má i na očích. It’s choade and, sure the black dog, sure the black dog, lose my friend… na první poslech těžko pochopitelný text vypráví o postavě z fiktivního světa, v němž žijí i Bostyn a Dobsyn, středoškolští učitelé hudby a také protagonisté stejnojmenné série krátkých filmů s komiksem, jež Mockasin vytvořil jako narativní doprovod ke svému poslednímu albu Jassbusters.

Nejedna psychedelická kytarovka posledních dvaceti let se učila právě od něj. Novozélandský hudebník a producent Connan Mockasin se 30. května ukáže v pražské MeetFactory. Podivuhodná hra s jazykem rozpoznatelná už jen podle názvů prvních alb Please Turn Me Into The Snat a Forever Dolphin Love, ještě divnější videoklipy, ale zejména skladby, které čerpají z pestrých možností psychedelickým rockem ovlivněných a folkem rozpracovaných kytarových vyhrávek, s osobitostí připomínající amerického excentrika Ariela Pinka.