Ane Bjerkan rozechvěla dechy svého aerofonního nástroje zbytky zimy, kterou jsme s sebou přitáhli. Vibrato spustila takové, že jednomu začalo být docela úzko. Čistý a pevný zpěv tomu jen nahrával. Dvě ženy, kterých jsem si všiml odcházet, plakaly. Nevydržely ani na začátek koncertu Kalle s doprovodem kapely. Litovali nejspíš rozchodu a nesnesly dál při takové hudbě vzpomínat na ukončený vztah. Na koncertě je třeba trošku od sebe poodstoupit a snažit se vžít do všech možností hudby, která zrovna hraje. Někdy je to obtížné. Tehdy nejvíc, když v tichých pasážích zaslechnu otylého souseda křoupat extra vysmažené domácí brambůrky z nabídky kuchyně klubu. Úrodný hnůj pro mé neurózy pane. Jen si klidně hryžte, žvý-kej-te, stejně si Ane poslechnu i doma.

Zrozeni na tokijské klubové scéně v roce 2001, o čtyři roky později už ceněni i ve Velké Británii. To jsou japonští Soil & "Pimp" Sessions, sextet, který dnes hraje po celém světě. Svou tvorbu nazývají „death jazzem“, což v jejich pojetí znamená jazz s drsnějšími hranami, neustále držený na bodu varu. Koncertní činorodost doplňují i pravidelným natáčením ve studiu a letos vydali již třináctou studiovou nahrávku Dapper. V pondělí 2. července můžeme jejich živelné vystoupení zakusit poprvé v Česku, konkrétně v olomouckém Jazz Tibet Clubu.

Tibet jede! Po Shalosh přišli Bad Plus. V dalších dnech se ukážou třeba Aby Wolf nebo !!! Richard Spaven Trio. Každopádně Bad Plus.

Parádní věc předvedli tihleti KUF. Každej, kdo má rád trochu jazz, se bavil, každej, kdo má rád elektro, hodně tančil. Podkouřený basslinový beaty, kontrabass do protivky a synťák/piano simulující sampler. Jazzovej zvuk Tibetu jim slušel, od země i ze vzduchu. Doplnění promyšlenou projekcí na dva projektory, mlhou k udávení a jedovatě zbarveným světlem zanechali i na sítnici silný epileptický dojem. Lehká pohoda na hodiny zábavy, kdyby se však nezačali v poslední třetině zlehka opakovat. Chtělo to hlavně tančit, jazzový sóla už proběhly, tak jsem šel dom.

Mnoho let platí pravidlo, že kdo si chce naživo užít to nejlepší z moderního jazzu, měl by zavítat do olomouckého Jazz Tibetu. Nadcházející dva týdny to potvrdí do puntíku. Jazz Tibet se totiž dočká velkých návratů a na svém pódiu přivítá GoGo Penguin a Portico Quartet. Dvě britské formace, každá esteticky jiná, každá rozdílně uchopující podobu klubového jazzu.

Olomouc je momentálně ve víru Divadelní Flory a nespočet divadelních představení po večerech doplňuje také hudební program. Jednou takovou nedivadelní třešničkou na dortu byli i Zabelov Group. Ti pomalu chystají novou desku a v olomouckém Jazz Tibet Clubu dali postupně nahlédnout do svých vizí starých i těch nejnovějších. Perfekcionistická hudební imaginace, které byla rozkročena od ambientu po jazzové víření, trvala dobrou hodinu a tři čtvrtě, která se však v pohlcení zdála minimálně o polovinu kratší.

Třicet let na scéně, patnáct alb na kontě, kultovní status. Australské trio The Necks, pohybující se na pomezí instrumentálního (dark) jazzu, improvizace a ambientu, si svými hypnotickými a cinematickými melodiemi získali silnou reputaci po celém světě. Nyní se tito protinožci vypravují rozeznít své omamné světy i k nám. Ve čtvrtek 11. května se představí v olomouckém Jazz Tibet Clubu.

Může hrát jazz v Boiler Room? Pokud jste vizionář jako Bigyuki, pak ano. Japonec, toho času usazený v USA, totiž ve své tvorbě nekonvenčně míchá klavírní jazz, hip hop, elektroniku i soul. Silný groove s proměnlivou rytmikou, který skýtá na poli jedné skladby nespočet překvapení. Vlnění, ba dokonce tanec zaručeny. Už v sobotu (1. 4.) s přitom Bigyuki premiérově představí v Česku. Stane se tak v Olomouci v Jazz Tibet Clubu. Pokud můžete, nemiňte.

Ve čtvrtek 6. dubna v Olomouci zažijeme hned trojí potěšení. Do našeho oblíbeného Jazz Tibet Clubu totiž zavítají dvě nejvýraznější kytarovky současné české scény. ROLE a Acute Dose. Kapely, které si našly ojedinělý kytarový zvuk, díky němuž si je s nikým nespletete.

Malé domorodé národy zůstávají větším civilizacím často skryty, případně si svou izolaci snaží co nejvíce udržet. Kdykoliv se tak k nám dostane cokoliv z jejich kultury, už tak dosti mystického, získá to s celým příběhem na mystičnosti ještě větší. Kmen Sidi žije v centrální Indii. Usadil se tam před tisícovkami let, kdy tam jeho předkové dopluli na dřevěných bárkách z daleké Afriky. Už tak dosti romantický příběh ve své tvorbě umocnil Sarathy Korwar.

vychází za podpory

Ministerstvo kultury ČR

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.