Ambientní a experimentální hudba v podání šedesátiletého Williama Basisnkého nezní ani trochu usedle a rozhodně za to nemůže jenom jeho extravagantní styl oblékání a manýry rockových hvězd. Jeho prostorné a syrové skladby střídají vždy klaustrofobní pasáže, které z ničeho nic uzavírají diváky do místností bez dveří a oken, aby je Basinski svým ambientem rozpadu opět proměnil do nekončících a neohraničených ploch.