Ambientní a experimentální hudba v podání šedesátiletého Williama Basinského nezní ani trochu usedle, a rozhodně za to nemůže jenom jeho extravagantní styl oblékání a manýry rockových hvězd. Jeho prostorné a syrové skladby střídají vždy klaustrofobní pasáže, které z ničeho nic uzavírají diváky do místností bez dveří a oken, aby je Basinski svým ambientem rozpadu opět proměnil do nekončících a neohraničených ploch. Když svou první skladbu uvedl jako romanci obřích vesmírných objektů, bylo by nemístné čekat řídké emoce. Basinski je milovník kontrastů a grandiózních nekonečných smyček, které nechává padat celým svým objemem na meditující posluchače. A i když jde místy o tvrdý a až fyzicky bolestivý náraz, nakonec mu celý sál vášnivě tleskal. Jen málokdo dokáže vyčarovat tak opojný zážitek. (Jakub Béreš)
William Basinski + New Rome, Praha – Palác Akropolis, 25. 9. 18
