Stojím před dilematem, jak vlastně zpracovat reportáž z festivalu, který je pro mnoho lidí takovým velkým společným setkáním. Slyšela jsem tolikrát, že Beseda není o line-upu nebo velkých jménech, ale hlavně o kamarádství. Je tím místem, kde budou úplně všichni. Tedy ten okruh kolem každého z nás, který znamená „všechny.“ Na druhou stranu jsem jela na Besedu jako odborná veřejnost, hm, takže zhodnotit festivalovou dramaturgii, atmosféru a jak to celé šlapalo, jeví se jako povinnost. Zkusím to vzít z obou úhlů pohledu.

Slovácká perla mezi alternativními festivaly se dožila celých třiceti let. V obvyklém termínu 4. a 5. srpna se do Topolového hájku v Tasově u Veselí nad Moravou sjede celý svět. Od zahraničních headlinerů po silný dramaturgický výběr z československé scény a všichni ti kamarádi, umělci a hudebníci, kamarádi hudebníků a jejich známí – protože Beseda u bigbítu, to je hlavně dvoudenní oslava kulturní komunity, která se potká na jednom místě – vlastně tak nějak samozřejmě.