S blízkým koncem roku se již posedmé uskutečnila Konektiv Night, jež ve své dramaturgii spojuje žánrově odlišné umělce, kteří dokážou najít společný přístup k jednotnému dílu, představenému na míru tomuto večeru.
V takto předem stanovené konstrukci večera, která má blízko k režijnímu pojetí i skrze stálou spolupráci s Tasyou Nafiginou, jež se stará o světelnou atmosféru a vizuální vzhled scény, je vlastně i celkem přirozené, že se tým Konektivu může vymezit „vědomě politickým line-upem“ a dělá to tím nejčistším způsobem, skrze spojení a smazání hranic, bez patosu a zbytečných gest.
Hlavním východiskem Pavla Krause a Eweliny Vlček-Chiu při kompozici letošní Konektiv Night bylo zůstat citlivým, spíše než znecitlivět. Zvolili jednoduchým způsobem téma, se kterým se jako „náš“ svět žijící ve skořápce demokracie a míru, potýkáme každý den, protože víme, co se odehrává v zemích, kde válečné konflikty znovu zacházejí za hranice lidskosti, ale zároveň bezmocně přihlížíme. Je v našich silách unést, co se od nás očekává? Můžeme normálně žít, když víme, co se děje? Můžeme si dovolit být šťastní, a nebo naopak nešťastní uvnitř našeho bezpečného ostrova? Pokyn je jasný – zůstat citliví, zůstat přítomní.
Čím více se nad těžkými otázkami, které zasahují hluboko do nitra, zamýšlíme, tím lépe chápeme jednotlivé světy, které jsou nám předkládány pozvanými hudebníky. Když začnu od konce, cílem bylo přizvat palestinského hudebníka, tím se stal Husam Abed, který se věnuje také loutkářství a divadlu. Spolu s ním vystupovala Adriana Vančová, alias timmi, jejíž tvorba je až radikálně hluková, zároveň má ale jako vokalistka mimořádný cit pro mimoevropskou melodiku. Svým zpěvem a elektronickým doprovodem byla navzdory svému mládí Abedovi zcela rovnocennou hudební partnerkou. Oba spolu využili temného, minimalisticky nasvíceného divadelního prostoru k vytvoření až posvátně magického světa, v němž dominovala starobyle znějící loutna oud v kontrastu s melancholickým zpěvem timmi. Nejvýrazněji z jejich koncertu vystupoval pocit klidu, jakoby dávno z minulosti neustále hledaný a stále se vzdalující. Teď byl však přítomný.
Oproti tomu ukrajinský hudebník Jurij Nikelsky v doprovodu českého elektronického umělce Obelisk of Light zavedl publikum do zcela jiného světa, působícího rovněž vzdáleně i starodávně. Tohle propojení umocňovaly dřevěné dechové nástroje, na které Nikelsky hrál, avšak celkový dojem předkládal spíše hledání úniku, touhu ztratit se, odejít pryč, daleko a sám.
Dvě ženy, obě s houslemi – ač klasický způsob nástrojového hraní tu zastupovala především Anna Romanovská, která na stage přinesla také třináctistrunný japonský nástroj koto. Doprovázena elektronickou producentkou rlung, expatkou z Ruska. Je-li line-up politický, pak tato dvojice symbolizuje smíření. Přátelství lidí, kteří si válku nikdy nepřáli. Dva roky zpátky, když jsme pořádali v Brně třetí Hluk, vyšlo to zrovna jen pár dní poté, co na Ukrajině začala válka. Měla jsem s rlung domluvené vystoupení a o nic jsem nežádala. Přišla zahrát velmi atmosférický set a vzala si kšiltovku s nápisem „no war“. Podobně jako v tento večer stačilo pochopit, co znamená zůstat citlivý. (Zuzana Macháčková)
Konektiv Vol. VII, Praha – Alfréd ve dvoře, 6. 11. 24
Konektiv Vol. VII, Brno – Terén, 8. 12. 24
Konektiv Vol. VII, Hradec Králové – Divadlo Drak, 13. 12. 24
