Je tolik temnoty v mém repertoáru / a mnoho stínů v mém arzenálu. Nejprve italsky, poté anglicky. Těmito dvěma verši dvou jazykových verzí skladby Nerrissimo Blixa Bargeld zarámoval hlavní setlist (multilingválního) koncertu v pražském Paláci Akropolis. Jak příznačně.
Vysoké hudební umění vznikající v kooperaci německého industriálního klasika a významného současného italského skladatele Teho Tearda totiž přesně takto temné, dekadentní a mrazivě cynické je. Intelektuální podívanou na pomezí koncertu, recitálu a avantgardního divadla sledoval zcela vyprodaný sál. Dýchatelné zásoby těžkého vzduchu se od první písně značně ztenčovaly a dusné klima drnkalo na atmosféru minimalisticky, perfekcionisticky vycizelovaných strun (českého) smyčcového kvarteta, cella a dechových partů basklarinetu, na jejichž základě se odvíjí veškerá alchymie ústřední dvojice. „Dirigent“ Teho Teardo doprovodný šestičlenný ansámbl strojově přesně řídil a vrstvil na ně své MacBookové smyčky a kytarové napětí, Bargeld pak rozjížděl one man show, z níž nešlo odlepit oči.
Vrásčitý morous v šik kvádru osciloval mezi soptěním na zvukaře v backstage a uhrančivou performancí směrem k publiku. I přes veškeré jeho bručounství a zchmuřenou tvář měl charismatu na rozdávání a mistrnou, odměřenou gestikulací nenávratně vtahoval tam, kde chtěl diváky mít. Na povel se tak přivíraly oči v zadumanějších skladbách, konsternovaně zíralo v těch výstředních, sborově smálo při těch jízlivých a hlasitě aplaudovalo po každé skladbě.
Téměř dvouhodinový koncert nabídl většinu skladeb z debutového Still Smiling, čerstvého Nerissimo i nepříliš známého EP Spring. Naživo se přitom ukázalo, že písně z prvního alba jsou silnější v melodiích a nápadech, písně z druhého alba v démoničnosti a písně z EP v humornosti, díky které v přídavcích poněkud roztály ledy a trochu více sblížily uhrančivého performera a uctivě přihlížející publikum.
Jestli se Blixa Bargeld s Teho Teardem vrátí i do třetice, je ve hvězdách. Trochu se totiž zdá, že svou hudební estetiku již vyždímali do poslední kapky a při dalším albu by se mohli dostat do nechtěné spirály opakování. Tajně nicméně doufám, že z tohoto nebezpečí najdou cestu a za dva/tři roky je znovu uvidíme. Mnoho podobně umělecky naplňujících koncertů jsem za svůj život totiž neviděl. (Tomáš Franta)
