Je tolik temnoty v mém repertoáru / a mnoho stínů v mém arzenálu. Nejprve italsky, poté anglicky. Těmito dvěma verši dvou jazykových verzí skladby Nerrissimo Blixa Bargeld zarámoval hlavní setlist (multilingválního) koncertu v pražském Paláci Akropolis. Jak příznačně.

Koncert tohoto týdne? I přes našlapaný program pravděpodobně nedělní vystoupení Blixy Bargelda a Teho Tearda v Paláci Akropolis. Tak trochu vyšší umění na pomezí hudby, recitálu a dramatického divadelního představení, dekadentní a výrazově nevyzpytatelné, bude čerpat jak ze tři roky starého výtečného debutu Still Smiling, tak z letošního povedeného pokračování Nerissimo.

Před třemi lety vyprodali pražský Pilot Club, 18. září se vrátí na místo činu a do poněkud větších prostor. Dvojice Teho Teardo a Blixa Bargeld za doprovodu smyčcového kvarteta představí v Paláci Akropolis svou nedávnou desku Nerissimo.

V rámci tohoto Bedekru budeme cestovat za deskami i v desce samotné. Stane se tak v případě cestovatelského deníku Cermaqua a Iamme Candlewick. Z Česka dále přidáme tribute Květů věnovaný Psím vojákům, ze zahraničí pak instrumentální experiment šílenců Death Grips, apokalyptický post rock Mogwai, taneční návrat Pet Shop Boys, dekadentní hudební divadlo Blixy Bargelda a Teho Tearda a další zářez matadorů Weezer. Tak místo krosny sbalte přehrávače a pojďte si hrát na cestovatele spolu s námi.

Dekadentní neoklasicistní projekt německého industriálního šviháka Blixy Bargelda a italského kytaristy a skladatele Teho Tearda chystá druhé dějství svého temného poetického teátru. Tři roky od jejich úchvatné prvotiny Still Smiling vydají už během tohoto dubna druhou nahrávku Nerissimo. První singl The Beast svou minimalistickou kompozicí, typickým recitačním projevem Bargelda a dekadentním textem napovídá, že rukopis se měnit nebude. Naštěstí.

O italských hudebnících píšeme málokdy, Teho Teardo se tu ale objevuje poměrně často. Pamatovat si ho můžete třeba díky spolupráci s Blixou Bargeldem, hlavně album Still Smiling (2013) je nebezpečně návykové.

Když už jsme tak nakousli ten fenomén promítání (černobílých) filmů s novodobým a hlavně živým hudebním doprovodem, sluší se zmínit se taky o následujícím. La Retour à la raison je první dadaistický film, v roce 1923 ho natočil Man Ray.
Rok se s rokem sešel a já se opět rozplývám u projektu italského skladatele a německého industriálního eklektika. Loňský uhrančivý avantgardní hudební recitál Still Smiling se totiž letos dočkal pokračování v podobě EP Spring.
Prosinec je časem bilancování a nejzásadnější ze všech žebříčků už publikovala řada hudebních médií. Také my jsme pro vás vybrali celkem 25 desek, které z letošní úrody nejvíce oceňujeme a rozhodli se vám je naservírovat ve dvou dílech.

vychází za podpory

Ministerstvo kultury ČR
Nadace Český hudební fond

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.