Jesse Kanda patří k umělcům, jehož specifický výtvarný styl zanechává nepřehlédnutelnou stopu v současné popkulturní vizualitě. Je animátorem, filmařem, sochařem, vizuálním umělcem a díky spolupracím s Arcou, FKA twigs nebo Björk jeho jméno rezonuje i těm, kdo se pohybují spíše v hudebním světě. České publikum mělo možnost seznámit se s Kandovými vizuálními instalacemi a performancí na dvou ročnících olomouckého PAFu. Ani tak dost rozsáhlé portfolio prací a druhů umění, ve kterých se tento japonsko-kanadský tvůrce pohybuje, stále není kompletní, nezmíníme-li hudbu zachycenou na několika albech, která vydal jako Doon Kanda.
Otvírat jeho koncertem Pražské Quadriennale tak bylo logickým tahem. Vzniklo unikátní spojení hudebního programu s festivalovým předvečerem, kdy se na šest hodin otevřely všechny hlavní výstavy pro návštěvníky bez vstupného. Projít si různé prostory, scény a nebo až organicky fluidní světy v prezentacích mezinárodní přehlídky umělců a poté proniknout do Kandova magického hudebního vesmíru je zážitek, který se těžko bude opakovat. Navzdory tomu, že šlo o zahájení festivalu, který se koná jen jednou za čtyři roky, elektronický live set se spíše statickým vizuálním doprovodem měl velmi komorní charakter. Před publikem stál zcela přítomný a pokorný umělec, který přestavil během hodiny průřez svou současnou, melancholičtější tvorbou až ke známým, rytmicky více dynamickým kusům jako je třeba singl Axolotl. Na reakce více či méně pozorného publika nevelkého sálu Jatka78 odpovídal Kanda smluveným komunikačním kódem, kterým se (nejspíš na popud psa) stalo štěkání. Celý koncert, v němž spojil své dvě umělecké inkarnace Doona Kandu a Jesseho Kandu, byl zvukově velmi barevný, ve vlastním autorském stylu pohyblivý a tentokrát spíše orientovaný na hudební tvorbu, kterou vizuální stránka neměla překrýt.
Před Kandou zahráli audiovizuální live set Hydropsyche, duo dříve působící jako Fiordmoss. Jon-Eirik Boska má kořeny v klubové hudbě, což bylo na setu dost znát a v některých delších minimalistických pasážích mi přišlo trochu obtížné soustředit se v sále na sezení, který svou architekturou trochu připomínal kino. Zde fungoval vizuální doprovod jako rovnocenný partner hudby. Petra Hermanová vytvářela své obrazy v reálném čase, inspirována přírodními motivy a obrazy rostlin. (Zuzana Macháčková)
Večer zakončila afterparty s live sety Never sol, HRTL a DJem Floexem.
Prague Quadrennial: Jesse Kanda/Doon Kanda, Hydropsyche + afterparty, Praha – Holešovická tržnice, 7. 6. 23
