Živly, kam se podíváš. Transforma 2021

Psát už počtvrté o tom samém festivale vždycky svádí k tomu, že se člověk akorát opakuje, vymýšlí přehlídku superlativů, jinak by tam přece pořád dokola nejezdil. Transformu si píšu do kalendáře pravidelně a má to minimálně tři zásadní důvody. Vždycky si mě získá nějakým promyšleným dramaturgickým tahem, který ji odlišuje od všeho, co se u nás koná. Je to tak každý rok, i když velkou část line-upu tvoří elektroničtí producenti a DJ's, primárně se tu tedy zadělává na party až do pozdních ranních hodin. Komunitní duch místa je naprosto jedinečný, protože obyvatelé Cesty jsou s místem spojeni celoročně, dlouhodobě a Transforma je takovým vyvrcholením, slavností jejich snah udržovat táborskou scénu semknutou a živou. Festival sám o sobě vytáhne lidi z jednoho místa, kde by se dalo zevlit celý večer, celou noc a jen pasivně vstřebávat program umíchaný organizátory. Ale je tu v nabídce mnohem víc, skate jam, cyklozávod alleycat vždy odhalující zajímavá místa, kam by návštěvník jinak asi nezabrousil, a celá lokalita doslova kvete mnoha příležitostmi k procházkám a vyhlídkám z táborských kopců a rozhleden.

Tím dramaturgickým tahem s puncem výjimečnosti, jenž letos zarámoval celý festival už v začátku, byl čtvrteční koncert v Křižíkově elektrárně. Budova je nyní předmětem výběrového řízení a působí podobně jako starý kostel. Staré, rozlehlé, vlhké stěny a velký prostor je akusticky náročný k nazvučení, nakonec se ale podařilo vytvořit kompaktní večer zahájený místním písničkářem Janem Váňou. Už podruhé na stejném improvizovaném pódiu vystoupil původem táborský skladatel a multiinstrumentalista Chalupski, který si tentokrát ke svým čistě klavírním skladbám a elektrické kytaře přizval houslistu. Nemocnou Lenku Dusilovou nahradila na poslední chvíli Katarzia – tu jsem slyšela živě vícekrát ve streamech během lockdownu a musím říct, že tancovat jsem ji ještě neviděla. Katarína odzpívala své písně, hojně z poslední desky Celibát, sólově, jen za doprovodu kytary nebo počítače. S pozicí „náhradnice“ se popasovala s vtipem a většinu skladeb doplňovala různými historkami, které opatřila svérazným nadhledem. Co však oba koncerty, jak její, tak Václava Chalupského atmosféricky svázalo s neopakovatelným časoprostorem, byly světelné projekce Lukáše Kalivody. Pražský výtvarník pracuje s prvky vody a přírodními motivy. Původním záměrem spojení jeho tvorby s hudbou bylo ilustrovat album Řeka Lenky Dusilové, i v obnoveném programu však zafungovalo naprosto geniálně.

Ačkoliv Transforma vždy připravuje tradiční sportovní aktivity a specifický zážitek v nějakém vzdálenějším objektu, většinou opuštěné, nepoužívané budově, větší část programu zůstává na Cestě. Tam se ho daří rozšiřovat, aby měl každý na výběr, jak chce svůj čas na festivalu strávit. Velkých změn se dočkala zahradní stage, vyzdobená výtvarnými instalacemi s neustále hřejivým, plápolajícím ohněm uprostřed, odkud bylo možné poprvé poslouchat kontinuální line-up celé jedné stage. Vystoupili tu umělci jako Omar El Sadek (QOW) s čistě ambientním setem nebo Never Sol. Více do tance vybízela Garáž, zatímco ve Sklepě se střídal rap a experimentální elektronika. Stodola jako obvykle duněla pod salvou rozostřených kytar nebo jen tučné basy a bicích, když v ní řádili Sabot. Původem kalifornská dvojice Chris Rankin a Hilary Binder žili na Cestě kdysi společně a starali se o rozvoj místní komunity. Právě díky nim se tohle místo stalo legendou. V současnosti už ho udržuje jen Chris a Hilary přijela zavzpomínat až z Itálie, která se jí v posledních letech stala domovem.

Vždycky, když objevím pro sebe novou kapelu a zjistím, že je (opět) z Tábora, tak mě to trochu překvapí a hned následně si uvědomím, jaký to dává smysl. Když někde existuje pověstné kulturní podhoubí, o něž pečují lidé, pro které se jeho kultivace stala životním stylem, rostou další a další umělci, co v sobě dokážou najít osobitost a zdržet se běžných trendů či komfortních postupů. Za mě jsou to Chalupski, Josefina Dusk nebo DIIST – ti se sice drží ve vodách melancholického post-punku s shoegazovými vlivy, ale jde z nich slyšet čerstvost, upřímná poetika a jakási malebnost, co si pamatuji třeba z prvních nahrávek jihočeských Sýček.

Tak jako loni uhranuli ve sklepě temní V0NT nebo Do Shaska!, letos jsem zůstala přikovaná z live setu industriálního eklektika Dissent Odds. Parket drtil neméně hlučně, experimentálně a přitom se zachováním neutuchajícího pohybu všech přítomných DJ a producent Vision of 1994. Naopak Bariel představil přístupnější, v kontextu festivalového programu skoro až popový live set, obohacený o naživo hrané beaty.

Je fascinující, jak se festival rozrůstá, spíše směrem dovnitř a neztrácí díky tomu komunitního ducha – ten je navzdory obsáhlé a mnohdy objevné dramaturgii, nedílnou podstatou Transformy. Letošní ročník ukázal, kam se může celá akce posunout, když se k nejdříve malé skupince lidí přidají další ruce a kreativní nápady. Nejvíce to bylo znát na zahradní stage, potěšila také open air kavárnička u skate rampy schované v malém uzavřeném prostoru, trochu mimo dosah, kam oko dohlédne. Příjemné místo pro introverty, když si potřebují odpočinout od davu, doladěné českobudějovickou Světadílnou.

Transforma vzniká společným úsilím komunit, jež spolu chtějí vytvořit něco unikátního. A ty jsou tvořeny lidmi, kterých podle zveřejněných credits není vůbec málo.

Transforma 2021, Tábor – Cesta a jiná místa, 19.–22. 8. 21