Přesvědčit se o tom mohlo publikum na koncertě, který se odehrál 8. listopadu v brněnském Sono Centru. Hned při první skladě Fly Shadow Fly z Youssefova nejnovějšího alba The Diwan of Beauty and Odd ukáznil Youssef fotografa, který ho vyrušoval cvakáním objektivu. „I cannot sing.“ Byl to taky hlavně Youssefův hlas, jenž neměl hranice. Vyzpívával se do impozantních výšin, rozuměj výšek, a to s takovou jistotou, že bylo možné polemizovat o tom, jestli by to náhodou nezvládl ještě výše. Jak se na rodilého tuniského muezzina sluší, překážkou mu nebyla ani dodekafonická tónová soustava. Svůj projev také místy obohatil jazzovými pěveckými technikami.
Trochu zarážející bylo, že si Dhafer Youssef i členové jeho doprovodné kapely posunky i verbálně postěžovali na nazvučení scény. Kdo by to v brněnské audio-Mekce čekal. Vše se ale vyřešilo už po druhé skladbě Of Beauty and Odd, taktéž z nového alba, které bylo na programu celý večer. Zde vyšlo najevo, že progresivní klavírista Aaron Parks má v Youssefově skupině minimálně druhé hlavní slovo, co se kompozic a aranžmá skladeb týče. Také většina hráčských dialogů se odehrávala na ose oud, Youssefova arabská loutna a klavír.
Hned v další skladbě své důležité místo v kapele potvrdil i perspektivní kontrabasista Ben Williams. Jeho nadmíru pohyblivý doprovod perfektně podporoval taneční charakter Youssefovy hudby. Bylo až překvapivé, že celek měl nádechem blízko k latinskoamerické hudbě nebo třeba k blues rocku. Hlavní moment čtvrtého člena kapely, bubeníka Justina Faulknera, přišel v písni Cheerful Meshuggah, ve které se pochlubil úchvatným sólem. Jeho projev byl na poslech celkově pohodový a velmi příjemný.
Koncert před závěrem gradoval do ještě bouřlivějších temp, bizarnějších rytmů a famóznějších pěveckých výšin. V přídavku naopak Youssef a spol. zahráli klidnou skladbu, která snad nejvíce vycházela z tradice hudby arabské loutny. Asi těžko v současnosti najít podobnou hudební kombinaci. V Youssefově pojetí jazzu hodně záleželo na rytmičnosti skladeb. Parks navíc předvedl novátorské postupy při jejich harmonizaci. Jednoznačný zdroj inspirací a hybatel souznění hudebníků by se však hledal jen stěží. Přednes kapely tak postrádal snadno definovatelné hranice. Ve svém charakteru byl nenapodobitelný a koncert díky němu unikátní.
Dhafer Youssef, Echoes of JazzFestBrno, Brno – Sono Centrum, 8. 11. 16
