Ólafur Arnalds, Vídeň, 26. 3. 12

Jen den poté, co islandský multiinstrumentalista a moderní skladatel Ólafur Arnalds vystoupil v pražském Paláci Akropolis, odehrál své komorní vystoupení také ve vídeňském Staadtsalu. V nedávno otevřeném sálu s neo-barokní architekturou, kde se konají převážně divadelní představení a kabaret, získal jeho koncert komorní podobu. Přesto, že v místnosti byla tichá až napjatá atmosféra a pozorné publikum připomínající spíše posluchače klasické hudby, Ólafur uváděl jednotlivé skladby, vyprávěl historky svým specifickým humorem a bylo znát, že si s vídeňským publikem rozuměl. Celý koncert byl postaven primárně na klavíru, za který usedl Ólafur, také smyčcích v podání Viktora Orri a Anne Muller a v neposlední řadě na trošce elektroniky.

Ólafur Arnalds se pohybuje na pomezí moderní kompozice s prvky minimalismu, ambientu a hlavní úlohu na jeho koncertech mají tradiční nástroje, které však dokáže uvést do unikátní symbiózy s elektronickou hudbou. Součástí jeho vystoupení byla také hra se světly, jež zdůrazňovala architekturu sálu. Celý koncert plynul v dokonalém souznění s budovou i publikem, skladatel si velmi oblíbil místní klavír a vše působilo jako dobře připravený večer. K tomu je třeba dodat, že hudebníci se přes noc moc nevyspali, jak poznamenal Ólafur opět spíše humorným způsobem: „protože dálnice z Prahy není úplně rovná podobně jako v Polsku, a po cestě se na ní nedá spát.“ Z nedostatku spánku vznikla skladba Poland, která nakonec vyšla na soundtracku k filmu Another Happy Day.

Koncert byl naplánován stupňovitým způsobem; zpočátku hrál Ólafur sám jen improvizaci na klavír, poté se přidaly smyčce a nakonec elektronika a mohutnější zvuk. Zazněly skladby téměř z každého alba jeho diskografie, která se v minulých dvou letech rozrostla o tři filmové soundtracky. Největší zastoupení mělo poslední album ...And They Have Escaped The Weight Of Darkness a nejnovější EP Living Room Songs.

Ólafur Arnalds patří k moderním skladatelům, kteří experimentují s elektronickými zvuky, drží se jednoduchosti v komponování, minimalistických prvků a zůstávají v mezích tonální hudby. Tímto přístupem spojuje publikum všech generací a dokáže hudbou zaplnit divadelní sál i menší rockový klub. Díky němu a dalším novým hudebníkům nejsou Sigur Rós jedinými pionýry islandského hudebního umění intimity a souznění s krajinou.

Ólafur Arnalds, Vídeň - Stadtsaal, 26. 3. 12