Ve stínu všech pozvánek a promotérských výkřiků už to zní jako klišé, ale kanadská čtveřice Suuns je skutečně jedním z nejpozoruhodnějších úkazů současné kytarové muziky. Čerpajíc z času minulého nahlíží do futura či tajných zákoutí zvuku současného, mámí tóny, rozkládá jejich struktury a rozložené je zase syntetizuje do novotvarů. Nadnáší. Stejně jako se nad studenou podlahu nadnášela chodidla návštěvníků, kteří to všechno zažili naživo.
Vůbec to byla experimentální hudební hra již od počátku. Již od chvíle, kdy se Suuns ještě schovávali za černou zákulisní plentou. V době, kdy mnoho přítomných alternativců s pivem v ruce pozorovalo smíchovské vlaky projíždějící v zapadajícím slunci, zatímco se jim nad hlavami vznášela dvě na hřebík přibitá, načerveno natřená auta a temena jim chtěl olíznout nadobro zkoprnělý, po fasádě se plazící růžový sliz, se totiž z útrob MeetFactory ozvali Were Mute.
Were Mute, Praha, 9. 6. 14foto: Libor GaliaProjekt Václava Havelky a Carla Warwicka křtil své debutové EP The Bea(s)t Is Up. Kakofonie a eufonie při něm tančily v těsném sevření, elektronický ambientní kubismus s živou kytarou rozbíjel v náznacích načrtnuté ucelené melodie a varioval je v různých smyčkách, aniž by opustil hlavní motiv. Hudebně od Suuns vzdáleni, avšak přístupem velmi blízcí Were Mute jako předzvěst všeho štymovali.
Suuns dlouho neotáleli. Were Mute sotva stihli utichnout, a už se za přehrávání omamné perské písně do konstantní mlhy a záře náhodně se míhajících světelných kuželů vnořily siluety introvertů s myšlenkami v budoucnosti. Nerad bych vytvářel dojem, že hudba Suuns je natolik futuristická, že by mohla znít mezi řádky sci-fi románů, avšak přesto tak trochu předběhla svou dobu a skutečného docenění se možná dočká až za pár let. Třeba s třetí deskou, jejíž kontury ten večer také zazněly.
Propojení kraftwerku, psychedelického oparu, ostrých kytar a noisové zasněnosti v jejich podání pohlcuje, naživo mnohem umocněněji. Charakteristická deformace hudebního tempa je pod pódiem vražedná, přesto se člověk neustálému přeskakování propustné hranice mezi zběsilou taneční párty a niterným poblouzněním za zavřenými víčky dává zcela všanc.
Suuns, Praha, 9. 6. 14foto: Libor GaliaSuuns schovávají pod slupkou avantgardního zvukového experimentování neskutečnou hitovost (zde i v původním smyslu slova hit), tříštěnou formou písní si bravurně pohrávají s očekáváními – tam, kde se tuší ohlušující, lítý refrén, ukolébá hutná ambientní náruč, tam, kde se předpokládá prohlubování snové nálady, se vynoří neúprosná šílenost touhy. Mnohdy navíc neustále dráždivě gradují, aniž by posluchače uzemnili nějakým jednoznačným vyvrcholením, takže ho ponechávají v nervózním napětí vlastnímu osudu, (ne)trpělivosti a vytržení.
Večer se Suuns byl intenzivní, krásný. S minimem slov, která nenarušovala hudební prožitek, pohltili do jakéhosi přeludného vakua, které i přes špatný zvuk ovinulo každou buňku. Vybraná mozaika z nejbarevnějších sklíček Zeroes QC a Images de Futur okořeněná ukázkami nové tvorby se přelévala bez přerušení a tříštila se o nadšeně tepající dav čím dál silněji. Vše se dosnilo až do extatického dvousklíčkového přídavku – vrcholu a zároveň jediné kaňky celého koncertu.
Kdyby Kanaďané zakončili pražskou premiéru už po prvně zahrané Edie's Dream, hudebním i tvůrčím manifestu Suuns, nebylo by co vytýkat a z pohroužení by se dostávalo těžko. Poslední metro ze Smíchovského nádraží by nám nejspíš ujelo. Žel však přidali i dosud neslyšenou sáhodlouhou instrumentální rockovou onanii, která jakkoli hřměla a fascinovala, tak Suuns jako takové zbavila jejich specifické hudební tváře a přihlížející částečně vytrhla z nabytého mámení. Takto jsme poslední metro nakonec stihli a po půlnoci se vrátili zpět do reality. Plni silně rezonujících pocitů a asi i vděční, že Suuns závěr takto „pokazili“. Vždyť v MeetFactory by se přespávalo těžko...
Suuns + Were Mute, Praha - MeetFactory, 9. 6. 14
Suuns, Praha, 9. 6. 14foto: Libor Galia
