Tegan and Sara se poprvé představily v Česku. A údajně ne naposledy

Tegan and Sarafoto: Autumn de Wilde

Kanadská dvojice Tegan and Sara zavítala poprvé ve své poměrně dlouhé kariéře do České republiky. Ačkoli dvojčata tento fakt během představení několikrát zmínila a dokonce kvůli němu i přislíbila odehrání dlouhého setu, publikum se nakonec dočkalo jen necelou půldruhou hodinu trvajícího vystoupení. Pro některé možná zklamání, dle mého správně dlouhý koncert. I když označit jej za dlouhý by mne nikdy nenapadlo.

Jako support se v zaplněném klubu Roxy představila mladá písničkářka z Anglie říkající si Soak. Vystoupit před z velké části hulvátské a nevychované obecenstvo jsem ale mladé hudebnici zrovna nezáviděl. Její pomalé, křehkostí oplývající skladby by si zasloužily poněkud lepší přijetí než neustálé brblání a otravné salvy smíchu linoucí se takřka ze všech koutů. Nepříliš tolerantní jedinci tak poněkud znepříjemnili vystoupení těm, kteří chtěli poslouchat. A že někdy musel člověk opravdu kroutit hlavou, to například když se při prvních tónech některé z písní ozval odněkud křik a pískot a mnohé ze slečen se jen nechápavě otočily a se smíchem prohodily: „To i někdo zná?". Hrát před Tegan and Sara holt není snadné.

Po krátké přestávce se na pódium ukázaly konečně i hlavní protagonistky. Svůj set spustily dvojicí skladeb z jejich posledního, kritikou nepříliš oceňovaného alba Heartthrob. Synthy, občas snad až diskotékově znějící skladby Drove Me Wild a Goodbye, Goodbye ale naživo fungovaly dobře. Tegan Quin se po chvíli nechala slyšet, že na své si přijdou i fanoušci starší tvorby a jako důkaz spustila kanadská dvojice doprovázená čtyřmi hudebníky dvě hitovky z úspěšného alba The Con. Fanoušci této desky mohli být celkově s výběrem skladeb spokojeni, mimo hity The Con a Back In Your Head zazněla například sentimentální Nineteen nebo Like O, Like H. Při přídavku nechyběla ani oblíbená Call It Off.

Mou největší zvědavostí bylo, jak se budou starší indie-akustické kousky doplňovat s elektropopovými hymnami z Heartthrob. K mému překvapení však toto netradiční spojení fungovalo znamenitě a různorodost jen prospívala. Snad jsem jen čekal, že se alespoň při rozvernějších skladbách z poslední řadovky mladé publikum trochu více odváže, k ničemu bouřlivému ale za celou dobu ani v předních řadách nedošlo.

Asi osmdesát minut trvající set ukončila stará skladba Living Room, která mne ale jako snad jediná z celého setu nepřesvědčila. Přitom její studiovou verzi považuji za opravdu silnou, naživo ji však chyběla drásavější atmosféra. Pro mne trochu nepochopitelná tečka celého setu.

Jako celek ale koncert rozhodně bavil, potěšily také občasné průpovídky hlavních aktérek. Nejvíce pak zaujalo, jak elegantně dokázala Sara Quin vybruslit ze svého nešťastného označení České republiky za stát východní Evropy. Teď už si pamatuje, že obecenstvo raději slyší termín střední. A Praha je prý také moc krásná a už ji opravdu nebudou nadále míjet.

Ale kdo ví, ono slibovat dlouhý koncert a předvést 80 minut, to nezní zrovna přesvědčivě.

Tegan and Sara + Soak, Praha - Roxy, 3. 11. 13