Temnostruny, obleky, srdce na cáry a rozpálená post-punková vřava – Interpol v Praze

Interpol, Praha, 12. 8. 15, foto Matěj Hošek Interpol, Praha, 12. 8. 15foto: Matěj Hošek

Interpol v Praze: reportáž | fotogalerie

Interpol byli vždycky odměření zadumaní chlapíci v dobře padnoucích oblecích a černých košilích. Chlapíci, kteří oprášili na počátku milénia syrovost i hitovost post-punkové melancholie a kteří skrze nezaměnitelně ztrápený baryton a texty Paula Bankse rozsévali sůl do srdcí na cáry. Na koncertech povětšinou nehnuli brvou, komunikovali minimálně, svou strnulou a vždy nesmírně přitažlivou rezervovanost přenášeli do velké míry i na diváky. V hlavní roli byla hudba, na pódiu i pod pódiem probíhala povšechně katarze bez davového pohnutí.

Vyprodaný koncert v pražském Lucerna Music Baru tyto pořádky trochu zpřeházel. Obleky, sypání soli i slovní skoupost zůstala, Paul Banks však až nevídaně často dával najevo svou spokojenost skrze úsměvy a hlavně – celé vystoupení se v hledišti zcela nečekaně překotilo do, promiňte mi to slovo, intenzivní pařby. Šílení. Věc, kterou Interpol, ti temnostrunní a temnostinní introverti, zažili za svou kariéru asi málokdy, ale kterou si od prvních tónů „způsobili“ vlastně sami. Chemie.

Už když po příchodu na pódium Newyorčané spustili skoro až punkově dravou Say Hello To Angels, daly se jasně odtušit dvě věci. Zarytí fanoušci se dnes při každé vhodné chvíli rozhodli koncert proskákat a propotit trika durch, Interpol pak po letech našli sebe samé a hrají v nesmírné formě. Pětice kolem Bankse totiž nasadila s takovou grácií a zanícením, s jakou jsem je doposud hrát neviděl. O loňské povedené desce El Pintor se sice mezi mnoha lidmi šušká jako o zbytečné, tváří v tvář pražské štaci však musím hlásat opak – pátá řadovka měla pro Interpol skoro až terapeutický význam a skrze anagramový návrat ke kořenům dokázali zapomenout na jakousi unavenost, vyčpělost a rozpačité Our Love To Admire i eponymní Interpol. A diváci a fanoušci zapomněli s nimi.

Vědomi si silných a slabých míst své diskografie, postavili Interpol koncert především na prvních dvou deskách, nepřekonatelném ponurém debutu Turn on The Bright Lights a hitové Antics. Poslední nahrávku nijak záměrně neprotežovali, zalovili v ní čtyřikrát, dvakrát pak v nahrávce třetí. Čtvrtá deska ostrouhala. Nesahali přitom jen pro osvědčené hymnické úderky se sborovými refrény (Anywhere, Evil, Slow Hands), nýbrž také ke koncertním raritám, kterými si Interpol chytře budovali s diváky vztah. Dunivá a valivá Length of Love, často přehlížená perla, navázala důvěrnost, pixieovská balada Rest My Chemistry pak všechny zcela podmanila. A když prostřední, klidnější část koncertu Interpol vyšperkovali s The New a její podlamující hypnotickou gradací, bylo „dobojováno“ a vyhráno. I přes tradičně dosti pofiderní lucernovský zvuk, z něhož neznalí museli jistě nejednou vylovovat utopené melodie i hlasy, se v sále usadilo vytrvalé extatické záření.

Konec byl smrtící. V tom nejlepším slova smyslu. Závěrečné Narc a především energická vypalovačka Slow Hands rozpoutala pod pódiem tak nespoutaný šrumec, že nevědět, kdo hraje na pódiu, myslel by si člověk, že se právě stal součástí punkového koncertu. Pot, horko, ztracený dech a Interpol překvapením kroutící hlavou. Z ovací i důvěrného zkoumání setlist.fm bylo jasné, že přídavek bude.

A taky že byl. Navázal tam, kde skončil a z davu u vytržení vysál poslední zbytky sil. Interpol nejdřív ukolébali ambientním psychedelickým intrem Untitled, aby nakonec odstřelili další drásavou a pronikavou baladu Stella Was a Diver and She Was Always Down a na rozloučení svou dosud nejpopovější (opět v tom nejlepším slova smyslu) a nakažlivě refrénovou věc All The Rage Back Home. Kdyby si Banks potrpěl na rockové pózy a nechal kapelu utichnout, malá Lucerna by závěr dozpívala jednohlas.

Interpol si však na iritující laciné pózy naštěstí nepotrpí. Jsou to pořád ti styloví distingovaní rozervanci, patnáct let od první vlaštovky PDA jim přidalo jen několik vrásek a především do tváře Paula Bankse vehnalo punc přitažlivé rockové strhanosti. Pokud by už Interpol nikdy neměli nahrát žádnou desku, pokud by se (stále viditelnějším) nápadovým vyčerpáním svého manifestu a úzké žánrové škatulky měli odebrat do důchodu (a já si to nepřeji), daří se jim tímto turné rozloučit na vrcholu. Reputaci si napravili hned dvakrát. Jednak za nepříliš povedenou českou premiéru na Open Air Festivalu v Panenském Týnci, jednak za již zmiňované období třetí a čtvrté desky.

Interpol, Praha - Lucerna Music Bar, 12. 8. 15

Komentáře

vychází za podpory

Ministerstvo kultury ČR
Nadace Český hudební fond

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.