Lightning Glove, Transforma 2018 Lightning Glove, Transforma 2018 Foto: Transforma

Transforma 2018 - Vítej na Cestě!

Zimomřivým ten víkend počasí vůbec nepřálo. Mě to však neodradilo, abych se vydala na Transformu, „okresní událost se světovým přesahem,“ probíhající několik dní v Táboře.  Po téměř čtyřhodinové cestě vlakem přes půl republiky jsem dorazila k Trafostanici ležící na břehu vodní nádrže Jordán. Romantika už na pohled. Od té chvíle o mě bylo postaráno, což je věc, kterou patří v souvislosti s Transformou zmínit. „Vítej, můžeš si půjčit kolo a dobrovolníci tě zavedou na Cestu.

Za pár desítek minut už jedu sice na trochu letitém, ale pojízdném bicyklu táborským centrem a pak po silnici s krásným výhledem na město pořád dolů. Tady to je, hlouběji v lesoparku se nachází dům, zvenku zdánlivě opuštěný, ale uvnitř něj zapomenutý svět. Cesta. Skrývá se tu obrovská půda, kde přespávají kapely, organizátoři i přespoľňáci. Dole je velká kuchyň a jídelna, nábytek nejspíš ještě z 19. století, a potkávám tu Chrise, trvalého obyvatele domu a jednu polovinu dua Sabot. Američan, který se však pohodlně domluví česky, už tu pár let žije. „Kdo chce dělat v Táboře nějakou kulturu a potřebuje ubytování, většinou zavolá Chrisovi a všechno zajistí na Cestě,“ říká mi Katka, čerstvě odmaturovaná členka maličkého pořadatelského týmu, který tento festival vytváří. Další věc, co mě skutečně fascinuje, je fakt, že Transformu dělají v podstatě tři lidé, plus mínus jeden dobrovolník.

Nábřeží Jordánu, foto Transforma Nábřeží Jordánufoto: Transforma

Páteční program zahajuje výstava Industriální topografie, která zároveň otevírá tematickou část, tady v Trafostanici prezentovanou přehlídkou různých bývalých industriálních objektů proměněných ve prospěch kultury a umění. V návaznosti na to pak festival reflektuje i problematiku sídlišť, konkrétně místním blízkému Sojčáku.

Strávila jsem v Táboře jen první víkend Transformy, ačkoliv koncerty, výstavy, diskuze či sportovní akce probíhaly ještě celý další navazující týden. V pátek se veškerá hudba odehrávala na břehu Jordánu poskytujícímu celkem poklidnou večerní kulisu kontrastně k nespoutanému nářezu noise-punkových Vole. Ti velmi spontánním způsobem sázeli jednu krátkou skladbu za druhou, zatímco pomalu padala noc. To už se koncerty přemístily do sklepení pod Trafačkou, kde nejdříve hradečtí Noví Lidé zahráli svou dekadentní dark-wave elektroniku odkazující k Joy Division. A představili svůj debut Světlo a stín. Příjemná poslechovka s pravidelnými beaty, která neupadla ani do monotónnosti, ačkoliv by se to vzhledem k minimalistickému aranžmá mohlo klidně stát.

Poté už zbytek večera patřil pražskému triu Lightning Glove, na které jsem se těšila, a bylo opravdu na co. V Pardubicích jsem ještě vnímala jaksi odděleně zpěv a elektronické beaty, které sice tu a tam překvapily, ale jako by to občas byly dvě různé kapely. Tady v Trafačce vytvořili spolu Lightning Glove unikátní jednotu. Navzdory spojení výrazově silných žánrů přitom dokázali vtáhnout do zastřených noisových ploch při stále rozeznatelné písňové struktuře. A pořád jsem si dokázala užít ty neočekávané beaty, které se ale rýsovaly ve zřetelné vnitřní logice.

McLaren Surface, foto Transforma McLaren Surfacefoto: Transforma

V sobotu se všichni probouzíme na půdě Cesty. Venku je dopoledne prohřáté pár vzácnými slunečními paprsky a členové ostravské post-punkové formace München Konflikt sbírají třešně na Chrisově zahradě. Povídáme si o jeho kapele, festivalech, životě v Táboře a spoustě jiných věcí. Odpoledne vyrážím na autorské čtení Jana Těsnohlídka ml. v nově otevřeném artovém knihkupectví Jednota. Poznávám táborské ulice.

Noc je rozdělena dvěma stagemi, kdy ta větší patří rapu až na výjimku, kterou jsou zmínění München Konflikt. Trocha divočiny s klávesami a efekty baví a nepřestane ani v moment, kdy si kapela střihne impro song s náhodným člověkem z publika, kterým je shodou okolností raper z Dvojlitrboyzz. Ačkoliv je jejich hudba celkem jednoduchá, osobitost převládá. Opak Dissu docela vyrostli, což je znát v mnoha ohledech. Publikum na jejich koncertě je početné a přesto, že začínali jako recesní spolek, rappeři jsou to dobří. Ačkoliv návraty k raným songům bych možná příště vynechala, na vesnickej real rap to byla dobrá show. Sklepní scéna patřila skoro až avantgardní audiovizuální elektronice vizuálního umělce Šimona Levitnera a hudebníka eva01, kteří se spojili v projektu McLaren Surface. Sedím na lavičce a neznámý přísedící se mě ptá, jestli tomu, co se děje na pódiu, rozumím. Možná tu někde leží hranice mezi běžnými postupy a současnou modernou. Abstraktní zvukově-vizuální koláže možná nejsou v prvních chvílích přehledné, ale fantazijní ambientní krajiny vítají do svého světa dynamikou i fragmenty orientovanými na detail.  

Odjíždím brzy, zpátky do Brna. Ale myslím, že Tábor má ještě hodně co nabídnout i příště. Transforma přesahuje obvyklé programy menších festivalů, kromě hudby a umění dává více prostoru vzdělání i sportovním aktivitám. Tak vlastně „transformuje“ představy o alternativním festivale, který obvykle míří na úzkou, často komunitní skupinu. Při tom všem nepůsobí roztříštěně a vystupuje z něj zřetelný dramaturgický záběr vstříc progresivním směrům.

Transforma, Tábor – různá místa, 21.-30. 6. 18

Jan Těsnohlídek ml. v Jednotě, foto Transforma Jan Těsnohlídek ml. v Jednotěfoto: Transforma

Komentáře

vychází za podpory

Ministerstvo kultury ČR

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.