Transforma je zpět, ústředním tématem devátého ročníku je tradice. Během čtyř červencových dnů od 4. do 7. července čeká na návštěvníky 5 lokací, 6 scén a mnohem víc.

První prázdninový víkend se uskutečnil v jihočeském Táboře již osmiletý festival Transforma, který letos spoluutvářelo osm dramaturgických kolektivů. Ve čtvrtek vše započalo vernisáží výstavy Co pozítří? v budově bývalé Trafostanice u vodní nádrže Jordán. Střediskem festivalu je kulturní doupě Cesta, kde se nachází několik indoorových stagí a open air v zahradě. 

S příchodem prvního červencového víkendu se blíží jihočeský festival Transforma, každoroční přehlídka, jejímž cílem je propojit místní kulturní podhoubí a kreativně ho prolínat s tuzemskou i zahraniční scénou. Letos nově je tento koncept zarámován do osmi dramaturgických celků (číslo odpovídá aktuálnímu ročníku).

Na táborskou Transformu jezdím už pět let, a tak vedle momentálního zážitku, který je vždy unikátní, můžu sledovat, kam se festival vyvíjí. Loni jsem psala, že se rozrůstá nebo spíše prohlubuje více dovnitř, tedy soustředí se na prostředí Cesty a v posledních třech letech také Křižíkovy elektrárny. Letošní ročník vykročil opět do dalších míst a směrů, vrátil se výstavní a přednáškový program do Trafačky a zde se napojil na tradiční Vozovou hrotbu, tedy aktivity zaměřené na skateboarding. Dalším festivalovým bodem se pak stala stará sýpka ve čtvrti Měšice, kde bylo možné vidět tři patra zaplněná díly různých výtvarných umělců. 

Transforma 2022 zachycená analogovým fotoaparátem Václava Macha – umělci, kulisy, lidé. I love Cesta. 

Táborský festival Transforma se po loňských červnových prázdninách vrácí do svého původního termínu na začátek léta. Víkend, který sdružuje živou hudbu, divadlo, slam poetry, přednášky, výstavy a sportovní akce kolem starého mlýna a nynějšího komunitního střediska Cesta se odehraje ve dnech 1.–3. července s již skoro tradičním čtvrtečním entreé v Křižíkově elektrárně.

Psát už počtvrté o tom samém festivale vždycky svádí k tomu, že se člověk akorát opakuje, vymýšlí přehlídku superlativů, jinak by tam přece pořád dokola nejezdil. Transformu si píšu do kalendáře pravidelně a má to minimálně tři zásadní důvody. Vždycky si mě získá nějakým promyšleným dramaturgickým tahem, který ji odlišuje od všeho, co se u nás koná. Je to tak každý rok, i když velkou část line-upu tvoří elektroničtí producenti a DJ's, primárně se tu tedy zadělává na party až do pozdních ranních hodin. Komunitní duch místa je naprosto jedinečný, protože obyvatelé Cesty jsou s místem spojeni celoročně, dlouhodobě a Transforma je takovým vyvrcholením, slavností jejich snah udržovat táborskou scénu semknutou a živou. Festival sám o sobě vytáhne lidi z jednoho místa, kde by se dalo zevlit celý večer, celou noc a jen pasivně vstřebávat program umíchaný organizátory. Ale je tu v nabídce mnohem víc, skate jam, cyklozávod alleycat vždy odhalující zajímavá místa, kam by návštěvník jinak asi nezabrousil, a celá lokalita doslova kvete mnoha příležitostmi k procházkám a vyhlídkám z táborských kopců a rozhleden.

Transforma se od svých počátků v roce 2016 snaží o symbiotické navázání na táborské kulturní podhoubí se zapojením širších scén z Česka i zahraničí. Místní základna nezávislé hudby a komunitního ducha se jmenuje Cesta. Jde o starý mlýn s bohatou tradicí různých alternativních uměleckých aktivit.

Arleta pojímá rap jako terapii, hru a školní práci. Krátkometrážní Ability To Damage Plant vznikalo pod producentským dohledem Davida Herziga (Noise.kittchen, Bert & Friends), představováno je slovy „holčičí hlas, křehkost a bázeň” či „hledání, klopýtání přes kořeny, animalismus, šamanismus, příroda”.

Horké léto. Lidi ještě v rouškách a já se kvůli omezené vlakové dopravě táhnu přes Prahu. Trochu schvácená po cestě vystoupím na známém nádraží a mířím rovnou na Cestu. Tábor, jiný svět. Projdu se kolem Jordánu a lehce oklikou to vezmu přes les. Křižíkova elektrárna je dál, tak se i podaří zabloudit a courat se kolem Lužnice, ale první koncert večera stíhám.