Večer „bonamotů“ a afrokubánského jazzu v Janáčkově divadle

Večer „bonamotů“ a afrokubánského jazzu v Janáčkově divadle

Bylo to deset let, co byl Richard Bona naposledy v České republice. Jeho vlastními slovy až příliš dlouhá doba. České publikum mu naštěstí zůstalo hluboko v  srdci a na další dobu ještě zůstane, což potvrdil koncert v rámci JazzFestuBrno v Janáčkově divadle.

Bona vystupoval v doprovodu kubánské kapely Mandekan Cubano. Jejich tvorbu lze jednoduše označit jako směs latinskoamerické hudby s tradičním východokamerunským zpěvem, to celé zabalené do jazzových aranží.

Kapela a hlavně Bona nastoupili před obecenstvo velmi sebevědomě. První veselá a energická skladba Jokoh Jokoh pocházela z nejnovějšího společného alba Heritage, které tvořilo stěžejní část programu. V jejím jádru se přirozeným způsobem mísil text v domorodém jazyku duala s charakteristickým kubánským vokálním doprovodem zbytku kapely. Druhá, starší Bonova věc Ekwa Mwato, rovněž posluchačům předvedla, jak fantasticky zní jednoduché výše popsané spojení hudby mezi Atlantikem. Mimo jiné se v této písni poprvé za večer blýskl klavírista Osmany Paredes mistrným sólem.

Večer se mezi skladbami nesl v duchu „Bonamotů“. Bona byl s publikem velmi sdílný, co se týče třeba jeho kladného vztahu k Česku: „I am Richard Bona from Czech republic!“ Komentoval svou hudbu, publikum i třeba lahev nejmenované pramenité vody, která v názvu nese část jeho jména: „I got business everywhere.“ Nezdráhal se glosovat ani americkou politickou scénu. Klidná barová píseň Mut’Esukudu pak dokonala totální uvolnění atmosféry v sále. Jen těžko si v danou chvíli šlo představit v Janáčkově divadle jakékoliv jiné dění, které by dosáhlo u publika stejného efektu. Nemalý podíl na tom určitě měl i celkově uhlazený hudební projev kapely. Na konci zmiňované skladby zaznělo první Bonovo sólo na baskytaru, která však skrze efekt simulovala sopránovou flétnu.

Na řadu přišla i tradiční kubánská věc Santa Clara Noc Montuno. Na jejím pravidelném perkusním podkladu se v méně pravidelných intervalech, ale naprosté souhře pohybovaly melodické žestě Reye Alejandra a Dennise Hernandeze společně s doprovodnou baskytarou Bony a klavírem Paredese. K dobré náladě Bona zazpíval i tu naši, Vyletěla holubička, samozřejmě svými slovy. Hráčský um si přitom schovával na pozdější, ve skrze etnickou skladbu, ve které během sóla velmi názorně předvedl průřez mistrně zvládnutých technik hraní na baskytaru.

Další významné sólo předvedl v následující písni hráč na konga Roberto Quintero. „Kubánskou“ pauzu, rozuměj přestávku pro kapelu Mandekan Cubano, poté využil Bona pro píseň v duchu kamerunské ukolébavky, během které použil k vlastnímu vokálnímu doprovodu looper české výroby, aka „black czech Voodoo machine.“

V závěru koncertu se Bona rozhodl maximálně angažovat publikum. Nejprve zpívalo interludium bujaré písně O Sen Sen Sen. Poté mohlo projevit svou euforii v obligátní písni pro tanec. Ve druhém přídavku Bona zasedl za klavír, ze kterého plynule přešel ke gospelu s melodií rozvinutou na základě tónu c, který zpívalo publikum. Co české posluchače tak táhne k charismatickému Bonovi a naopak je stále záhadou. Vzájemné souznění během večera bylo však nepopiratelné.

JazzFestBrno: Richard Bona & Mandekan Cubano, Brno – Janáčkovo divadlo, 4. 4. 17

Komentáře

vychází za podpory

Ministerstvo kultury ČR

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.