Beseda u BigbítuNa venkov už se nejezdí jen za povinnou návštěvou babičky, nýbrž i za zcela dobrovolným plnohodnotným hudebním veselím – veselím, které má jen pramálo společného s odrhovačkami vesnických tancovaček. Zalovte prstem v mapě a najděte si Tasov u Veselí nad Moravou; právě tam, v prostředí malé slovácké vesničky, se totiž již přes dvě dekády odehrává Beseda u Bigbítu – skrytá perla českých alternativních festivalů.
Beseda začala jako lokální bigbítová akce pro pár známých, aby po několika ročnících nakonec rozkvetla ve dvoudenní nezávislou osvětu, v níž pospolu hoví alternativa, literatura, performance a v neposlední řadě besedování. To vše v komorní a rodinné atmosféře a jasně vymezené dramaturgii. „Snažíme se mapovat to nejzajímavější z česko-slovenské nezávislé scény (bez rozdílů žánrů) a potažmo dalších visegrádských zemí, které doplňujeme zajímavými a méně známými jmény ze zahraničí. Vsázíme na začínající umělce, i když nelze říci, že bychom se ostříleným harcovníkům nějak dogmaticky bránili. Snažíme se být otevření, ve všech ohledech...“ říká k „besednické“ dramaturgii Pavel Uretšlégr.
Především slovo Visegrád je klíčové. Beseda u Bigbítu, jakožto nezávislý festival, posledních několik let může probíhat především díky získání visegrádského grantu. „Na oplátku“ se do Tasova pravidelně sjíždí nejen to nejzajímavější z českých klubů, ale také skloňovaná jména slovenské, polské a maďarské nezávislé scény. „Shodou okolností je to každý rok termínově tak, že musíme čekat do května, než se dozvíme výsledek grantového řízení. Jsou to nervy, nicméně pokaždé se nám ten visegrádský kopec podařilo zdolat.“
Nejprve tedy vytvoření a nasmlouvání programu a poté každoroční doufání, že se vše povede finančně zalepit. Věčný to úděl malých festivalů, které nehrají na čísla, ale zaměřují se spíše na jedinečnou filozofii, na autenticitu kultury „na pomezí“ – agroferty ani spořitelny o ně nezavadí ani pohledem. „Všem nám je jasné, že to, co Beseda představuje a co chceme, aby Beseda přinášela, je spíše na okraji zájmu, tudíž tak nějak ‚potíže‘ spojené s pořádáním neziskového festivalu zaměřeného na menšinovou muziku očekáváme. Snad bych i řekl, že někteří z nás to masochisticky vyhledávají,“ usmívá se Uretšlégr.
Každý festivalový světoběžník nepochybně potvrdí, že netradiční a pohlcující prostředí festivalu tvoří značnou část z nabytého dojmu, velkou část prožitku. Beseda to ví a před neosobními vyprahlými letišti dává přednost ruralistickému geniu loci jihomoravské vesnice, se vším, co k tomu patří. Hudební avantgarda bok po boku s tradičními slováckými kroji a folklórem? Pro Besedu žádný problém...
„Takřka všichni z tohoto regionu pocházíme, ctíme ho a tak nějak jsme prostředím okolí Tasova ovlivněni. Nakonec s fenoménem ‚regionu‘ se snažíme pracovat v dramaturgii festivalu – v programu je už několik let soutěž regionálních písničkářů, nikdy nechybí zajímavé mladé kapely z moravsko-slovenského pomezí nebo horňácká cimbálová muzika, která k místu konání festivalu zkrátka patří,“ říká Uretšlégr. A s úsměvem dodává, že ne každý domorodec se na kombinaci venkovských tradic a alternativní moderny tváří nadšeně: „Trochu ‚konzervativněji‘ založeným místním posluchačům je někdy těžké se zavděčit, alespoň v nějaké větší míře, a do Tasova už dlouhodobě jezdí spíše ‚přespolní‘. Ale zdá se mi, že situace se trochu mění – podobných akcí, jako je ta naše, v regionu přibývá (zmínil bych Svátek Bláznů ve Veselí nad Moravou), což pomáhá k celkové osvětě a ledy možná postupně roztají.“
Nárůst svérázných alternativních akcí v Česku vůbec pořadatele Besedy těší (Chee Chaak Fest, Creepy Teepee, Psy-High apod.), jakkoli se necítí být přímo jejich součástí. „Všem těmto akcím upřímně fandíme, ostatně na některé podobné akce i jezdíme. Jen houšť! Jsou to parádní akce. A velmi potřebné. Zejména také proto, že všechny se konají mimo tradiční kulturní centra a podporují živou a současnou kulturu v regionech. O nějaké vzájemné spolupráci s těmito festivaly jsme však neuvažovali, asi i proto, že všechny jmenované akce jsou spíše subkulturní festivaly, zatímco u nás vedle sebe hraje regionální písničkář, experimentální jazz a progresivní elektronika.“
Kromě více než čtyřicetipoložkové pestrobarevné hudební nabídky, která mimo naznačovaný visegrádský areál představí také tóny z USA, Španělska či Ruska a která se rozkročí od křehkých písničkářek přes nespočet podob kytarových fúzí až po elektronické experimentování, nabídne také zajímavý doprovodný program. V rámci tzv. Apollónovy návštěvy si návštěvníci mohou koncerty zpříjemnit literárními čteními nadějného českého básnictví, osobitými ženskými performancemi, audiovizuálními a divadelními vystoupeními, výstavou fotografií či přednáškami – o hudbě, ale třeba i o sklářství. „Doprovodný program chápeme jako plnohodnotnou součást Besedy. Je zřejmé, že mezi např. hudbou a výtvarným uměním jsou v současnosti hranice velmi malé, často se oba obory překrývají nebo jsou ve vzájemném propojení. Nechci Besedu chválit více než je zdrávo, ale pravda je ta, že díky kurátorce Apollónovy návštěvy Olze Horákové se nám daří vytvořit doprovodný program, který by při troše vůle stačil na samostatný festival...“ uzavírá Uretšlégr.
Dva dny na přelomu července a srpna, přesně uprostřed prázdnin, bude kousek od Veselí nad Moravou veselo. Nezbývá než obléct kroje (anebo vyrazit klidně bez nich) a ponořit se do atmosféry tradičního malého velkého festivalu, pohodové a komorní alternativy pro ty, kteří se štítí desetitisícových festivalových davů, nebo si od nich chtějí v mezičase odpočinout. My na Besedě odpočívat budeme, přičemž velmi se těšíme na následující, z line-upu vybranou pětici hudebníků:
Seward – nespoutaná španělská mela jistě stojící v kytarových kramflecích, nezkrotný experiment v pevných rukách. Alternativní korida, která stokrát za skladbu změní tempo i náladu a která si nic nezadá s bezuzdností free jazzu, krasosmutněním á la The National, post-rockovou zasněností, zvonivostí The Walkmen, naléhavou těžkopádností blues a mnohým dalším.
Anton Maskeliade – moskevský elektronický vizionář, tvůrce futuristických efemérních smyček v zajetí cartoonovských a geometrických audiovizuálních přeludů; zcela kontrolovaná, smyslů zbavená halucinogenní glitchová dezorganizace, která roztančí i toho nejzatvrzelejšího besedníka.
Deaths – tajuplný český projekt posílající záchvěvy z Berlína, truchlivý rozechvělý plíživý synth/sad/slow/pop, plačtivé syntezátory s občasnou neodkladnou návštěvou kytarové melancholie, ozvěny nočního urbanismu.
Katarzia – písničkářský zázrak od sousedů, uhrančivý hlas přemítavé části Generace Y, cynický a zároveň niterný a smutný, osobní zpovědi s plošnou platností, art brut a folk, syrová nylonová katarze.
Noise Parade – frýdecko-místecký garážový brus, (tři) noisoví mohykáni s úctou ke špinavým rock 'n' rollovým tradicím s punkovou stopáží, neučesaný lo-fi zvuk ze zkušebny jako manifest přímočaré, valící se energické krásy.
Beseda u Bigbítu, Tasov u Veselí nad Moravou, 31. 7. – 1. 8. 15
