George Ezra Barnett pochází z anglického Hertfordu, už tři roky je však doma v Bristolu. Protože Barnettů-hudebníků je v Británii mnoho, zvolil si raději své prostřední jméno, pod kterým koncertuje a vydal svůj debut Wanted on Voyage. Název desky přesně vystihuje, pro co byl zřejmě George zrozen. Celé album je totiž inspirované cestami po Evropě, a tak na něm najdeme písně jako Budapest nebo Barcelona.
Nenechte se však zmýlit tím, že by takové písně byly jen opěvováním krásy měst a vyprávěním zamilovaných příběhů, které jak rychle začaly, tak zase skončily. Třeba inspirace pro Budapest započala zcela banální událostí, když písničkář vynechal maďarskou metropoli jako jedinou z jeho evropských zastávek a teď se podržte: kvůli Eurovizi. Ale možná to bylo spíše švédskými dívkami, místním pivem (nebo nějakým tajným nápojem), kvůli čemuž George nestihl vlak do Budapešti. Ale ani tahle historka není náplní skladby. Ta je spíše o tom, že občas musíte některé věci obětovat pro jiné.
Velká Británie produkuje písničkářů s folkovým srdcem v posledních letech nemálo, ať už je to Jake Bugg, Johnny Flynn nebo Laura Marling. Zatímco Johnny Flynn se více drží inspirací z anglického folku, George Ezra nezapírá, že je odkojen americkou folkovou tradicí, kterou reprezentuje Woody Guthrie, Lead Belly a samozřejmě Bobem Dylanem. Wanted on Voyage je však podmanivou kombinací charismatického hlasu, který místy zní dokonce jako Nick Cave (a to se tu bavíme o jednadvacetiletém chlapci), amerických folkových vlivů a také amerického blues a evropských zážitků.
George Ezra je hudebník tělem i duší. Kvůli koncertování se po roce vzdal studií na vysoké škole, když se musel rozhodnout, co má pro něj větší prioritu. Z bristolské univerzity si odnesl i fyzickou památku. Jednou si poranil hlavu zrovna v den, kdy vedl přednášku bubeník Marky Ramone. Horlivý student si ji nechtěl nechat ujít a vynechal tak i docela nutnou návštěvu lékaře. Ránu mu sešili příliš pozdě, a tak mu po ní zůstala jizva.
Možná se ptáte, jak může mladý Brit s takto bezstarostným životem a lehkou myslí navazovat na tradici folkařů, kteří zpívali o palčivých problémech společnosti. George Ezra jednoduše píše písničky o životě takovém, jaký sám žije. A jsou to často bezstarostné a veselé písničky. On se za ně nestydí a nemusí, stačí si poslechnout Blame It On Me, Listen To The Man nebo Did You Hear The Rain?. Je v nich cosi tak starého, sahajícího až ke kořenům blues, a přitom jsou jako soundtrack k filmům, které neberou život jako drama. K filmům, které si pouštíme každý den, zas a znova, abychom těm dramatům dokázali čelit.
