Jean Michel Jarre - Když zvuky mají duši a nástrojům vládne chemie

Jean Michel Jarre Jean Michel Jarre

Francouzský multiinstrumetalista, pionýr elektronické hudby přezdívaný hudební mág nebo klávesový kouzelník, zavítá již popáté do České republiky. Jeho show jsou vždy velmi očekávaným hudebně-vizuálním zážitkem, ve kterém se propojuje minulost se současností. Jean Michel Jarre evidentně nestárne, stále experimentuje s tóny, ruchy a lasery na celosvětovém turné, které pokračuje už třetím rokem.

Jean Michel Jarre je nesmazatelně spojen se jménem jeho nejslavnějšího alba Oxygène z roku 1976, ale v době vydání nahrávky se již živil jako hudebník. Spolupracoval s Karlheinzem Stockhausenem, skládal hudbu pro balety a divadlo, na druhou stranu se nebránil ani práci pro televizi a reklamu. Debutové album Deserted Place (1972), kde experimentoval s hudbou po způsobu stylizace reálných zvuků, a soundtrack k mysterióznímu thrilleru Les granges brűlées (1973) připravily půdu pro koncepčně spjaté instrumentální album Oxygène. Jeho matka se tenkrát ptala, proč chce pojmenovat album zrovna „kyslík“. Jarre chtěl polovině 70. let, kdy všichni hleděli do budoucnosti s romantickou představou, kterou propagovala Kubrickova 2001: Vesmírná odysea, upozornit na důležitou roli ekologie.

Hudba nepotřebuje slova

Jean Michel se narodil do hudební rodiny, jeho otec Maurice Jarre byl oscarovým skladatelem filmové hudby pro Hollywood a dirigentem, dědeček zase hráčem na hoboj. Není tedy nijak překvapující, že první hudební kroky mladého Francouze vedly směrem ke klasickému vzdělání ve hře na klavír. Přesto nebylo jeho dětství ukázkou rodinné idylky. Když mu bylo pět let, otec se s jeho matkou rozvedl, a později opustil i své další manželky a děti. Oba rodiče, otce, kterého skoro nepoznal, a matku, k níž měl naopak velmi blízko, ztratil v minulém roce.

Na začátku kariéry Jeana Michela Jarrea byli důležití dva francouzští umělci, kteří významně zasáhli do jeho tvorby. Tím prvním byl francouzský malíř a sochař Pierre Soulages s jeho mnohovrstevnatými texturami. Velkou inspirací se stal také avantgardní skladatel Pierre Schaeffer, zakladatel konkrétní hudby, jehož vlivy jsou slyšet na většině Jarreho alb. Studentka Pierra Schaeffera Hélène Dreyfus se nakonec zasloužila o vydání a distribuci alba Oxygène, kterého se prodalo 12 milionů kopií a stalo se tak nejprodávanější francouzskou nahrávkou.

Na úspěchu Oxygène byl nejpřekvapivějším fakt, že se jednalo o instrumentální nahrávku, kde hlavní roli hrály syntezátory, které největší sláva čekala až v osmdesátých letech. Jarre si vzal od každého umělce a žánru něco pro sebe, konkrétní hudba Pierra Schaeffera ho inspirovala k hojnému užívání ruchů z reálného světa, od hluků industriální dílny až po hlasové projevy zvířat. Jazz ho přesvědčil o tom, že hudba nepotřebuje slova.

Magnetická pole a cesty do Číny

V roce 1978 přišlo úspěšné album Équinoxe, na němž už byly slyšet zárodky epické naléhavosti, taneční rytmiky a popově laděné melodiky. Tyto ingredience se poté spojily v pět unikátních tracků, které dohromady vytvořily další koncepční opus Magnetic Fields (Les Chants Magnétiques, 1981). Toto album zahájilo Jarreho tvorbu 80. let, a stále má nesporný význam hudebníkově diskografii, přestože je vedle nejvíce oslavovaného Oxygène trochu opomíjené. Magnetic Fields si zaslouží speciální pozici také díky faktu, že na této desce Jarre poprvé experimentoval s digitálními syntezátory. Popularita „Magnetických polí“ je však zřejmá z živých nahrávek, jichž vyšlo několik v audio i DVD podobě. Jedním z nejimpozantnějších koncertů zůstává nejstarší živá nahrávka z roku 1982 The Concerts in China. Jarre byl prvním západním umělcem, který v komunistické Číně tehdy vystoupil.

K Číně má Jean Michel vřelý vztah, velmi ho inspiruje populární čínská hudba, a když se do této země vrátil v roce 2004, vystoupil v pekingském Zakázaném městě a na Tiannamenském náměstí. Z tohoto koncertu vznikla další živá nahrávka Jarre in China, tentokrát na DVD. Čína je však jen jednou z mnoha exotických lokalit, kde odehrál své koncerty, k notoricky známým patří jeho vystoupení v blízkosti pyramid v Gíze, koncert v řecké Akropoli, pod Eiffelovou věží nebo na Sahaře. K významným zářezům v jeho kariéře patří čtyři zápisy v Guinessově knize rekordů za nejnavštěvovanější koncerty. Ten největší se konal v Moskvě, kde se ho v roce 1997 zúčastnilo kolem tři a půl milionů lidí.  

Laserová harfa není trik

I přesto, elektronická hudba může působit na pódiu uměle, Jarre se tomu brání a zakládá si na opravdovém hraní. „Všechny analogové nástroje jsou značně poetické. Mám k nim velmi emocionální vztah“, svěřil se v rozhovoru pro Daily Mail. Nové technologie znamenají nové možnosti, ale také určitou ztrátu lidskosti. „Nelíbí se mi ta předem daná myšlenka, že elektronická hudba je chladná, futuristická nebo robotická. Chci, aby moje hudba zněla vřele, lidsky a organicky“, prohlásil dále ve zmíněném rozhovoru.

Idea organičnosti možná vedla k prvnímu použití laserové harfy, jež spojuje zvuk a virtuální struny zdánlivě neskutečným způsobem. Přerušení laserového paprsku vyšle signál do syntezátoru, který vydá požadovaný tón. Jean Michel Jarre laserovou harfu nevynalezl, ale už je definitivně spojena s jeho jménem. Dosud panují určité dohady, zda není laserová harfa jen trik a Jean Michel pouze předstírá, že na ni hraje. Video, ve kterém došlo k poškození laserové harfy a narušení skladby však umlčelo mnoho pochybovačů.

Čtyřicet let experimentování se zvuky

V osmdesátých letech Jarre vydal další tři pozoruhodná alba Zoolook, Randez-Vous a Revolutions. Čtyřtracková, ale dlouhohrající deska En Attendant Cousteau parafrázovala Beckettovo Čekání na Godota a poslední skladba sloužila jako hudební podklad v dokumentu oceánografa Jacquese-Yvese Cousteaua. Devadesátá léta mohla působit jako určitá stagnace v tvorbě, protože Jarre vydal mnoho alb čerpajících ze starších skladeb, různé výběry a remixy. Přesto z této doby pocházejí tři desky s novou hudbou, kromě Cousteaua jde o album Chronologie (1993), pokračování Oxygène (1997).

I v novém tisíciletí měl Jarre stále dostatek nových nápadů, a vznikly tak další nové desky: Metamorphoses, Interior Music, Geometry of Love. Album A.E.R.O. z roku 2004 pak opět čerpalo ze starších nahrávek. Zatím posledním studiovým počinem s novou tvorbou byla deska Téo & Téa, která vyšla před čtyřmi lety. Vzhledem k tomu, že debutové album vzniklo v roce 1972, už brzy budeme moci hudební kariéru francouzského umělce spočítat na rovné čtyři dekády.  

Interaktivita a otevřenost světu

Jean Michel Jarre umístil na youtube.com vzkaz, kde oficiálně povolil všem fanouškům použít jeho hudbu k vytváření videoklipů. Předtím vznikaly problémy s autorskými právy a mazáním těchto klipů. Svým povolením tak vytvořil prostor pro tvorbu lidí, které jeho hudba inspiruje k vlastní kreativitě. V rámci šíření této vize si můžete několik originálních klipů prohlédnout jako audiovizuální ilustraci k tomuto článku.

Hudbou spojit celý svět

Jean Michel Jarre působil vždy na pomezí artificiální hudby a pop music, čemuž pomáhala melodika jeho skladeb. Našel si příznivce mezi slavnými osobnostmi, mezi které patřila i Lady Diana a papež Jan Pavel II. Při pohledu na seznam míst, kde všude jeho dílo zaznělo, se dá konstatovat, že splnil určitou misi – hudbou spojit celý svět. Na jednu stranu navázal na avantgardní tradice, ale shodou okolností sjednotil masy prostou chemií. Možná v tom byla trocha magie, ale emoce je vždycky silnější. Hudba jako organismus zde funguje.

Jean Michel Jarre v ČR

První koncert Jeana Michela Jarrea v Praze se odehrál 22. června 1997. Až za dvanáct let vystoupil v Praze znovu, krátce na to následovala Ostrava a Liberec. Jeho pátou zástavkou u nás bude už za pár dní Brno.  

V roce 2006 vyšlo dvoudiskové album The Symphonic Jean Michel Jarre. Hudebníka na něm doprovázel Pražský symfonický orchestr pod taktovkou dirigenta Jamese Fitzpatricka.

Komentáře

vychází za podpory

Ministerstvo kultury ČR
Nadace Český hudební fond

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.